Veronika

Veronika je štíhlá, vysoká brunetka. Její vlasy sahají do půli zad. Všichni kluci vždycky obdivovaly její velká prsa. Na její štíhlé postavě se trojky prsa hodně vyjímají a ona je vždycky nechává patřičně vyniknout pod těsným tričkem. Často ani nemá podprsenku. Stejně tak dnes. Přišla přesně. V její hezké tváři byly patrné obavy. Věděla co jí čeká. Řekla mi ahoj a její hnědé oči se setkaly s mými. Pak je sklopila k zemi. Pozval jsem jí dál. Zavřela za sebou dveře a přijala nabídnutou židli. Tak jak ses rozhodla? "no já bych teda radši to." Byla rudá studem. "tomu nerozumím. Co bys tedy chtěla?" "Noooooo výprask" řekla a očima studovala můj stůl. "No dobrá, rád Ti v tom vyhovím. Za to, cos provedla zasloužíš tvrdě potrestat." Věděl jsem, že si to nemyslí. Ze šuplíku jsem vyndal řemen, pak kartáč na vlasy. Bylo vidět, že má velký strach. Vstal jsem a ze skříně jsem vytáhl rákosku. Jakmile ji zahlédla, začala prosit. "já už to nikdy neudělám, prosím, nebij mě rákoskou. To bude strašně bolet. Prosím." a viditelně se začala chvět. "To víš že to bude bolet, ale od toho výprask je. Asi se Ti bude pár dní hůř sedět, Veroniko." Pojď jsem. Vstala ze židle a váhavým krokem přišla ke mně. "Sundej si kalhoty." "Prosím to néééé, já se stydím." a zase studovala podlahu mojí kanceláře. "sundej ty kalhoty, nebo ti pomůžu, ale pak si mě nepřej." Začala zvolna rozepínat kalhoty. Protože byly dost těsné, nemohla se z nich dostat. Byl to nádherný pohled, na takovou krásku, jak se snaží vysvléct těsné džíny. Konečně byly kalhoty dole a já spatřil její saténové kalhotky. Ty jsem se rozhodl jí pro začátek nechat. Pak jsem jí nařídil aby se přehnula přes moje kolena. Její zadeček byl skoro holý, tanga jí moc nepomohla. Promnul jsem jí zadek a začal jí rukou vyplácet. Po několika ranách si chtěla zadek bránit rukou. "Tu ruku dej okamžitě pryč, nebo dostaneš přidáno." Rukou jsem jí udělil ještě pár ran a vzal jsem ze stolu připravený kartáč. Napřáh jsem se a zasáh jednu půlku střední silou. "auuuu, to strašně bolíííííí. Nebij mě tak silně, prosím........" Nedbal jsem proseb a stejnou silou udeřil druhou půlku. Opět vykřikla. Střídavě jsem jí vyplácel až mela zadek pěkně červený. Po každém úderu vykřikla. Kroutila se a tričko se jí vyhrnulo až nad prsa. Pak jsem jí nařídil vstát. Jak se postavila, ukázala mi její krásná prsa. Bradavky jí trčely, fakt super pohled. Škoda že tričko hned stáhla zase dolů. "tak to by pro začátek stačilo. Ted si stáhni kalhotky." "prosím to né," řekla a začala natahovat..... Vzal jsem do ruky rákosku a švihnul jsem sní do vzduchu. Trhla sebou. "říkám Ti to naposled. Pak ti je sundám sám a dostaneš deset navíc." Trvalo to věčnost, než sundala třesoucíma rukama kalhotky. I když si hned zakryla klín rukou, všiml jsem si, že je úplně vyholená. "Teď se přehni tady pres židli." Pomalu došla k židli a přehnula se přes opěradlo. Přešel jsem za ní a rákoskou jí donutil trošku roztáhnout nohy. Naskytnul se mi tak pohled na její vyholenou buchtičku. Krásný pohled. "Ted dostaneš prvních deset. Budeš si je sama počítat. Pokud se spleteš, začnem od začátku." Cvičně jsem švihnul rákoskou do vzduchu. Stáhla instinktivně půlky. Já jsem se pěkně rozpřáh. Rákoska se prudce zakousla do nastaveného zadku. Vykřikla, prohnula se v zádech. "auuuuu, to strašne bolíííííí....... Jedna auuuuu" Znova jsem se napřáh a druhá rána napříč zadkem. "áááccchhhhhh, dvě" Třetí ránu jsem jí umístil těsně pod zadek. Reakce byla obrovská. Pustila se židle, napřímila se. "jauvajs to bolí, prosíííííím, už dost." V jejích ocích byly slzy. Po chvíli řekla "tři" a přehla se zpátky přez židli. Trochu jsem poupravil její postoj, a rákosku jí položil na zadek. Jen sebou cukla. Napřáh jsem se a s velkou razancí rákoska dopadla na vystavený zadek. „Auuuuuuuu čtyři.“ Začla přešlapovat a popotahovat. „stůj klidně a nemel sebou,“ říkám. Pátou ránou jsem počkal až se trošku uklidní. Trošku jsem jí zatlačil na záda, aby zadeček byl pěkně vyšpulený. Švihnul jsem jí tentokrát na stehna. „Auvajs to moc bolí, to se nedá vvvvvvvvvvvyyyyyyyydržet. Prosím, už dost.“ Řvala na celý kolo, již dávno nebyla v určené pozici. Rukama si mnula zadek. „Okamžitě se přehni zpět, nebo tě přivážu.“ Pomalu se znova přehnula přez opěradlo, chytila se pevně sedáku. Na jejím zadku svítilo pět červených proužků od rákosky. Zatím jsem jí byl jen slabě. To nejhorší jí teprv čekalo. „pět, prosím to strašně moc bolí.“ Opět jsem jí upravil postoj. Rákoska třikrát zasvištěla vzduchem a na jejím zadečku se objevily další tři pruhy. „Auuuuuuuuuuuuuuuu aaaaaaaauuuuuuuuuu“ řvala na celé kolo a začala souvisle brečet. Po chvíli dodala „osm“. Teď jsem jí nechal malinko odpočinout a vychutnat si právě obdržené tři rány. Trošku se zklidnila a sama se nastavila do správné polohy. Devátá rána ji zastihla nepřipravenou. Její ruce vylétli k jejímu zadku a snažily se trošku zmírnit právě způsobenou bolest. Křik byl opět o něco silnější. Pak dodala „devět“ a začala se připravovat na poslední ránu. Tu jsem se rozhodl vést plnou silou, aby věděla na co se má těšit. Rákoska zasvištěla vzduchem a s velkým mlasknutím dopadla na její vyšpulený zadek. „áááááááááááááááááááá“ řvala. Záda se jí prohnuly, zadek se křečovitě stáhnul. Na zadku se objevil bílý proužek, který se začal okamžitě barvit do fialova. Počkal jsem až oznámila číslovku a nařídil jí se postavit. Stoupla si a rukou začala ohmatávat zadek. „ruce pryč. Sundej si to tričko, stejně je úplně mokrý.“ Ani neprotestovala, přetáhla tričko přes hlavu. Konečně jsem mohl nerušeně obdivovat její vnady. Nádherný pokled. Nařídil jsem jí dát ruce za hlavu a mezi stehna jí umístil rákosku. „teď si dáš 50 dřepů“. Já jsem si zatím zapálil a nerušeně sledoval jak cvičí. Občas zasténala. Když docvičila, nařídil jsem jí přijít ke mně. Přišourala se, dobře věděla že rákosku nesmí upustit na zem. „Otoč se“. Bezeslova příkaz splnila. Zkontroloval jsem její zadek. Bylo na něm devět rovnoběžných červených proužků, překřížených jedním fialovým. Nádherný pohled. „teď dostaneš výprask tímhle řemenem a pak už jen pět závěrečných rákoskou.“ Ona se začla třást. „přehni se mi přes kolena. Mlčky tak učinila. Vzal jsem ze stolu řemen a začal jí vyplácet. Asi po třetí ráně začla opět křičet a prosit o slitování. Toho jsem ovšem nedbal a postupně zvyšoval intenzitu bití. Dostala jich rovných padesát. Zadek měla rudý jako rak. Bolelo jí to neskutečně. Hlavně když jsem se trefil do míst, kde se táhlo ono jelito. To její křik notně zesílil. Po té, co dostala všech padesát, se postavila. Utřela si slzy a sama sepnula ruce za hlavou. Vystavila tak naodiv svoje nádherný kozičky. Musím přiznat, že mi klacek stál jako nikdy. Pak se musela postavit doprostřed místnosti. Pak se musela chytit rukama za špičky. Trošku jsem jí roztáhnul nohy od sebe. Postavil jsem se za ní, a rukou ji promnul zadeček. Jen trošku zasténala. „Teď dostaneš posledních pět, počítat si je nemusíš.“ Došel jsem k umyvadlu a navlhčil jsem houbičku. Tou jsem jí pěkně navlhčil zadek. Postavil jsem se za ní, napřáh se a plnou silou zasáh její pěkně vyšpulený zadek. Rákoska se s hrozným prásknutím zakousla do zadku. Zařvala hrozně, půlky se jí stáhly. Křičela snad dvacet vteřin. Na zadku se jí okamžitě nalilo jelito. To už ale byla rákoska zase na cestě. Zasvištěla vzduchem a práskla o vyšpulený zadek. Zase křik a tentokrát se neměla k utišení. Rozpřáh jsem se co mi košile dovolila a opět se ozvalo ostré prásknutí. Ječela strašně, ale stála zatím klidně. Škoda že už mě zbývaly jen dvě rány. Rákoska znova zasvištěla vzduchem a tentokrát jsem zasáh několik jelit napříč. Řvala, křičela, kroutila se. Nechal jsem jí uklidnit, trvalo jí to snad dvě minuty. Pak jsem jí zkontroloval zadek, znova jsem jí ho navlhčil. „Připrav se na poslední ránu.“ Napřáh jsem se a rákoska dopadla s hrozivým prásknutím na její stehna. Zhroutila se na zem. Rukama se držela za zadek a bezustání brečela. Po pár minutách se uklidnila. Postavila se. „Děkuji, za výprask. Příště si budu dávat větší pozor“. Začala se pomalu oblékat. Nejhorší byly těsné džíny. Trvalo jí to celou věčnost. „Asi se ti bude hůř sedět, ale za pár dní se to zpraví.“ Usmála se na mě, „to máš pravdu. Ale kdyby ten výprask byl trošku menší, tak by mě to i vzrušovalo. Docela bych si to někdy zopakovala.“ Usmál jsem se na ní, „to jsem si všim, pokud budeš chtít, tak až se ti zadek zahojí, přijď.“ „Ráda, všimla jsem si že se ti to taky líbilo,“ usmála se a odešla z mé kanceláře. Tak se spolu vídáme pravidelně.

Návrat do seznamu povídek