Velikonoce s Aryonem

V podstatě to bylo logické vyústění našeho dlouholetého virtuálního vztahu přes internet. Za ty roky se už velmi dobře známe, i když jsme se doteď nikdy neviděli. A ačkoliv jsem dlouho osobní setkání vylučovala, nechala jsem se „ukecat“ na setkání o letošních Velikonocích. Měla jsem ovšem podmínku, že se schůzka uskuteční, jen když si ji Aryon zaslouží! A to tak, že mi pošle natolik zajímavý scénář tradičního/netradičního velikonočního mrskutu, že takovou nabídku nebude možno odmítnout!!!

Po přečtení e-mailu, v kterém byl popis možného scénáře, jsem zůstala pár dní v šoku!!!

Mám na to kývnout, nebo ne???

Když se mi to podařilo během čtrnácti dní „vydýchat“, souhlasně jsem odpověděla …

Seznámení

Dle naší dohody jsem netrpělivě čekala na Tvé zavolání. Zvedám mobil, naviguji Tě do správného patra a bzučákem odemykám vchodové dveře. Dle instrukcí bych Tě měla čekat za dveřmi s právě svlečenými kalhotkami, ale já jsem celkem provokatérka a první setkání jsem chtěla udělat více zajímavým!!! Nechávám tedy pootevřené dveře a prchám se ukrýt!

Schovávám se v ložnici do úložného prostoru postele. Ještě za sebou přiklopit postel a čekat!

Jenže jsem si v tom spěchu úplně zapomněla sundat kalhotky! Rychle si vyhrnuji sukni a stahuji kalhotky dolů!

No tak toto jsem nedomyslela a při zkoušce nezkoušela!!!

Ten manévrovací prostor není velký a při každém pohybu dno postele pěkně vrže!

Dostala jsem se s kalhotkami pouze do půlky stehen!

Co teď?

Mám ještě vyskočit ven a kalhotky si vysvléci?

Ale kolik času uplynulo od Tvého vstupu do domu?

Při otvírání a zavírání postele pružiny vydávají obrovský kravál!!!

Tedy v situaci, když mne někdo hledá, v civilu to tak hrozné není …

Rukama dál nedosáhnu, potřebovala bych ještě alespoň pět centimetrů, pod koleny už bych je nohama nějak setřepala!

Proč ta postel tak strašně hlasitě vrže???

Buď budu riskovat prozrazení, nebo nedodržení dohody!

Prozradit se nehodlám!

Tak nehybně ležím na zádech s vyhrnutou sukní a kalhotkami srolovanými nad koleny!

No to bude pohled!

Kde jsi tak dlouho?

Nedojde mi kyslík?

Za ohlušujícího rachotu se postel otvírá a Ty stojíš nade mnou!

Ani nestačíš vstřebat, co jsi právě objevil a už Ti podávám ruku:

„Ahoj, já jsem Lucka!“

Tiskneš mi napřaženou ruku:

„Moc mne těší, Aryon!“

Asi jsem nedomyslela následující otázku a myšlení mužů:

„Pomůžeš mi, prosím?“

Rychle reaguješ:

„Samozřejmě, Lucinko!“

Samozřejmě jsem myslela, že když už mne držíš za ruku, pomůžeš mi vylézt ven!!!

Ale Ti muži!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

„Samozřejmě, Lucinko!“ v Tvém podání znamená, že mi pouštíš ruku a stahuješ mi kalhotky!!!

Teprve když je máš plně ve své moci mi znovu podáváš ruku a pomáháš vylézt ven.

„Tak ještě jednou, já jsem Lucka!“

„Moc mne těší, Aryon!“

Samozřejmě následuje seznamovací pusinka.

Upravujeme postel a jdeme do obýváku.

„Určitě víš, co je dnes za den a proč jsem Tě přišel navštívit.“

„Myslím, že je pondělí a že jsi jel náhodou okolo a tak Tě napadlo, co kdybych se zastavil za Luckou, seznámíme se, dostanu kafe a třeba i pusu!“

„Lucinko, Lucinko, něco mi říká, že mne chceš tahat za nos! Máš pravdu, že je dnes pondělí, že jsem jel okolo, ale ne náhodou a na to kafe a pro pusu, to by šlo! Ale proč mám sebou čerstvé vrbové proutky a tatar?“

„Zase tak dobře Tě neznám, ale asi už Tě nebaví počítače a chceš se mi pochlubit, že si zakládáš novou firmu, kde budeš plést proutěné košíky!“

„Lucinko, zase vedle! A co takhle Velikonoce, to Ti nic neříká?“

„Jó Velikonoce, to znám, to se peče beránek a holky barví vajíčka!“

„No vidíš, to je ono! A co dělají kluci?“

„Kluci si pro ta nabarvená vajíčka k holkám chodí! Ale tomu vůbec nerozumím, je to pěkně nespravedlivé! Já si s těma vajíčkama dávám takovou práci a pak je mám jen tak porozdávat?“

„Já tedy nevím, jací kluci chodí za Tebou, ale ty vajíčka se nerozdávají jen tak! To si musí ti kluci zasloužit!“

„Že jo? Mně to pořád připadalo nějaké divné! Ale žádný z nich se ani nenabídl, že by mi s něčím pomohl, třeba umyl nádobí, vyluxoval, nebo vynesl koš s odpadky.“

„Lucinko, Lucinko, ale na Velikonoce si kluci nezaslouží malovaná vajíčka pomáháním s úklidem! O Velikonocích se kluci snaží o to, aby děvčata byla po celý příští rok stále krásná a zdravá!“

„No, tak to by se mi líbilo! Ani nevíš, co to stojí peněz, být celý rok krásná! A to mi mají všichni kluci donést šminky? Nebo mají nějaký kurz z kosmetického salónu?“

„Šminky Ti kluci asi nepřinesou, ale ten zkrášlovací kurz mají všichni! Pravda, někteří to ve škole flákali a pak to podle toho vypadá! Já jsem byl naštěstí premiant třídy a tyto metody velice dobře ovládám!“

„No jo, šprti, ti toho vždy spoustu navykládají, citují celé učebnice, ale když přijde na praxi a mají získané informace převést ve skutek, tak jsou v koncích!“

„To máš pravdu, spousta jich je takových, ale na jiných školách! Na této univerzitě se samozřejmě klade také důraz na teoretické informace, ale aby ji někdo úspěšně dokončil, musí vykonat velmi přísné praktické zkoušky! A také v nich jsem uspěl na výbornou a mimo to se mohu pochlubit dlouholetou úspěšnou praxí!“

„Tak to by si mohl vážně být odborník! Tak jestli máš chvilku čas, posadíme se a můžeš mi o tom povykládat! Docela by mne to zajímalo!“

Výuka začíná!

„Rád se s Tebou o své znalosti podělím, ale sedat si k tomu nebudeme, protože budu výklad doplňovat praktickými ukázkami! Což se bude velice vhodné, protože jestli jsi to nezaznamenala, tak Velikonoce jsou právě dnes! Ale zpátky k té zázračné metodě! Ta spočívá v tom, že chlapci dívkám provádějí speciální masáž vrbovými proutky, tatarem a třeba i jalovcovou větvičkou a to na dívčiných partiích od pasu dolů! A jak jistě víš, spousta masáží má ten správný efekt pouze, když je aplikována přímo na holou kůži! A stejné je to i u této masáže!“

„Aha, tak proto jsi mi sebral ty kalhotky! Ty už jsi chtěl začít s masáží a já hloupá Tě podezřívala, co nechceš provádět za nepřístojnosti! Tak to se moc omlouvám!“

„To je v pořádku, Lucinko. Ale jak vidím, moc zkušeností s tímto typem masáže nemáš a proto bude nejlepší, když se budeš, přesně a bez odmlouvání, řídit mými pokyny!“

„To bude perfektní, tak alespoň nebudu dělat chyby, že?“

„Správně! Tak tedy můžeme začít! Před samotnou masáží musím nejprve zkontrolovat, zda od pasu dolů nemáš nějaké zbytečné oblečení, to by nás jenom brzdilo! Teď se mírně rozkroč, tak je to správně a tu sukýnku si vykasej až nad pas!“

Plním tedy Tvůj pokyn a s rozkročenýma nohama si vykasávám sukni, čímž se Ti opět ukazuje moje vyholená mušlička!

„Tak je to správně! Ještě to pro jistotu zkontroluji i rukou!“

Sjíždíš rukou od lemu sukně přes Venušin pahorek až na moji mušličku, několikrát přes ni přejíždíš všemi prsty až k zadečku a poté ještě jedním prstem několikrát zakroužíš mezi pysky a několikrát rychle prstem zavlníš mým poštěváčkem!

Se zavřenýma očima jen zhluboka dýchám a když dorazíš až na poštěváček zmůžu se jen na hlasité: „Aaaaaaaaaaach!!!!“

Že se mi to „vůbec nelíbí“ poznáváš podle vlhkosti mé mušličky a Tvé mokré ruky!!!

„Tak zepředu to vypadá v pořádku, teď se ještě, tak jak stojíš, hluboko předkloň a já to zkontroluji i zezadu!“

Poslušně se s vyhrnutou sukní předkláním a Ty se stavíš za mne. Rukama hladíš můj nahý zadeček, promačkáváš, zatím bělostné, půlky, sjíždíš rukama přes stehna až na lýtka a zase zpátky!

Opět jen zhluboka dýchám!!!

„Teď si, prosím, ještě rukama roztáhni půlky od sebe, abych náhodou něco nepřehlédl!“

Povytahuji si sukni více nahoru, aby nespadla do přirozené polohy a roztahuji si půlky zadečku co nejvíce od sebe!

Nejdříve si vše v podřepu prohlížíš, poté se opět stavíš a rukou mi zajíždíš do rozkroku zezadu!!!

Navlhčenými prsty, způsobené mým vzrušením, opět kroužíš po mojí mušličce a mé zadní dírce!!!

„Aaaaaaaaach! Aaaaaaaaaaaach!“

Opět se mi to „velmi, ale velmi nelíbí“!!!!

Jedním prstem projíždíš středem mé mušličky dopředu, dozadu!!!

„Aaaaaaach! Aaaaaaaaach!“

A ani nevím jak, ale patrně to bylo způsobeno kluzkým terénem, je tento prst pohlcen mojí mušličkou!!!

„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaach!!!!!!!!!!“ Ale tentokrát mnohem hlasitěji!!!! Určitě si pochopil, že toto se mi už „vůůůůůůůůůůůůůbec nelíbilo!!!!“

„Tak i zezadu je to v pořádku, můžeš se narovnat!“

Rovnám se a spouštím sukni.

„To jsem ráda, že je všechno v pořádku!“, říkám roztřeseným hlasem …

„Teď tedy můžeme začít s masáží! Toto, pokud to ještě neznáš, je tatar upletený z čerstvých vrbových proutků a ty mají v sobě ukrytu obrovskou jarní sílu přírody, která bude pozitivně působit na Tvé zdraví a krásu! Teď se tady hluboko přehni zezadu toho křesla, tak je to správně a ještě Ti upravím tu sukni!“

„Dobře!“, odpovídám už v počátcích tranzu!

Vyhrnuješ mi vysoko sukni a Tvým očím a tataru je vystavena moje holá prcinka!

Ještě mi mírně roztahuješ nohy, takže mi mezi půlkami vykoukne i část mušličky!

Ještě si upravuješ svoji pozici, zaměřuješ místo dopadu a …

Už to jede!!!

Prásk, prásk prásk!!!

Jedna rána za druhou dopadá na můj vystrčený zadeček!!!

„Aaaaůůůůůůůůů!“

Ani nestačím počítat a další a další rány!!! Strašně to bolí, neboť rány tatarem jsou vedeny velkou silou a můj vystrčený zadeček není ničím chráněn!!!

„Aaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

No těch pětadvacet to bylo určitě!!!

Ale to není konec!!!

Rány tatarem se přesouvají níže přes stehna až na lýtka a zase zpátky!!!

„Aaaaaaaaaůůůůůůůůůůů!!!“

Obzvláště rány, které dopadají na přechod zadečku a stehen jsou velmi bolestivé!!!

„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!“

„Tak, Lucinko, ještě zůstaň v této poloze, po masáži tatarem je potřeba ještě pokračovat jednotlivými vrbovými pruty!“

„Možná se ptám hloupě, ale proč? Vždyť si říkal, že máš ten kouzelný tatar …

„Správná otázka, Lucinko! Ten tatar je samozřejmě „kouzelný“, ale to máš jako při malování tlustým štětcem. Nejdříve vymaluješ plochu „nahrubo“ tlustým štětcem a potom těmi tenkými domaluješ zbylá místa. A s tatarem a vrbovými pruty je to stejné!“

„Aha, to jsem nevěděla. A kolik těch štětců, vlastně prutů, musí být? Dva, tři?“

„No myslím, že ty tři budou akorát!“

Pečlivě si vybíráš tři pruty, jeden, ten nejsilnější si necháváš a další dva tenčí mi pokládáš před obličej na křeslo.

Stavíš se opět za mne a vyměřuješ dráhu pohybu a místo dopadu …

Prásk! Prásk! Prásk!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!!!!!!“

Ve velmi rychlém tempu přistávají rány prutem na mém holém zadečku!!!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

A pokračuješ směrem dolů přes stehna až na lýtka!!!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

No, pětadvacet jich bylo určitě!!!

„Hnedle to vypadá lépe, Lucinko! Ještě ty dva a bude to, jak má být!!!“

Ani nemám sílu nějak odporovat …

Bereš si druhý prut a před očima mi zůstává ještě jeden!

Prásk! Prásk! Prásk!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

„Teď domalujeme poslední zbylá místa tím třetím!!!“

„Dobře“ stačím hlesnout, s vidinou brzkého konce …

A opět: Prásk! Prásk! Prásk!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

„Teď máme první část masáže za sebou a na další se přesuneme do ložnice! Ale jestli chceš udělat malou pauzičku, můžeme to na chvíli odložit.“

Rovnám se a upravuji si sukni. Mírně ubrečeným hlasem povídám:

„To by bylo dobře, potřebuji se trošku napít. A co jsem to za hostitelka, ani jsem Ti nic nenabídla! Co si dáš? Minerálku, džus, kafe, pivo, panáka?“

„Kafe až později, teď stačí minerálka.“

„Dobře a toho panáčka si se mnou dáš?“

„Tak, ale malýho!“

.

.

.

„Nazdraví!“

„Nazdraví!“

„A posaď se, Luci!“

„Já Ti nevím, ale v práci sedím pořád, asi tu chvilku postojím!“

Druhá fáze

„Lucinko, je čas pokročit ke druhé fázi masáže! Navrhuji se přesunout do ložnice!“

„Do ložnice??? Já ti nevím, známe se teprve chvíli … Nejdeš na to nějak moc rychle???“

„Na co Ty hned nemyslíš!!! Vždyť jsem Ti přeci říkal, že jsou dnes Velikonoce, zkrášlovací den dívek a žen! Budeme pokračovat v masáži! Žádné nepřístojnosti se dít nebudou, věř mi!“

„No já Ti věřím! Já jen, že už jsem v ložnici přišla o kalhotky!“ říkám již cestou do ložnice.

„A teď ještě přijdeš o sukýnku!!! Ta by nám nyní jen překážela!!!“

„Já to tušila, že to s tou ložnicí nebude jen tak!“

„Nic se neboj, za chvíli si ji budeš moci zase obléct! Tak honem svlékat!!!“

Rozepínám sukni a nechávám ji spadnout na zem.

„Teď si hezky lehni na záda, to je pohodlíčko, co? A ještě si dej nožičky za hlavu, jako při kotoulu vzad, to jako sportovkyně určitě zvládneš!“

„To víš, že to zvládnu! Jen nevím, k čemu to bude dobré?“

„Milá Lucinko, to Ti opět milerád vysvětlím! Nožky za hlavu, ještě mírně rozkročit, tááák! Tato pozice je totiž velmi vhodná k masáži dalších, velmi zajímavých partií Tvého těla!!!

Začnu zase tím „kouzelným“ tatarem a zaměřím se především na zadeček a pak budu pokračovat na vnitřní stranu stehen a taky promasíruji Tvoji holou mušličku a její okolí!!! To aby se v Tobě obnovila sexuální síla, kterou jistě, nejen v této ložnici, budeš po celý rok využívat!!!“

„Hmmm, to zní celkem zajímavě!“ povídám notně roztřeseným hlasem v očekávání následujícího … „A to zase bude potřeba „dodělávat“ proutky?“

„Samozřejmě!!! Ale tentokrát to nebudou proutky vrbové, ale jiné, jemnější! Nech se překvapit!!!“

Místo mé další otázky se ozývá jen „Aůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“, protože Tvůj „kouzelný“ tatar opět tancuje na mém vystrčeném holém zadečku!!!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

Mírně měníš polohu a rány tatarem začínají dopadat na vnitřní stranu pravého stehna!!!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

Jak se nemotorně snažím uhýbat ranám, jen více roztahuji nohy od sebe, čímž se na Tebe zároveň i více rozevírá moje, zatím bílá, mušlička!!!

Opět změna polohy a rány tatarem začínají dopadat na vnitřní stranu levého stehna!!!

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!“

Na řadě je moje mušlička!!!!!!!!!!!!!!!!!

Začínáš na ni velmi jemně poklepávat tatarem …

„Au!“

„Au!“

„Au!“

„Au!“

Rány se malinko přiostřují a zrychluješ tempo!!!

„Au!“ „Auu!“ „Auch!“ „Auch!“ „Auch!“

Začínám vzdychat ani ne bolestí, jako nesmírným vzrušením!!!

Ležím na zádech s rozkročenýma nohama za hlavou a „cizí“ muž mne mrská tatarem přes moji vystrčenou mušličku!!!

„Auch!“ „Auch!“ „Auch!“ „Auch!“

Postupně směruješ rány od jednoho stehna, přes mušličku, na druhé!!!

„Auch!“ „Auch!“ „Auch!“ „Auch!“

Zleva doprava a zprava doleva …

Malinká pauzička a teď již silnější rána koncem tataru přímo do středu mušličky!!!

„Auuch!“

A další!!!

„Auuch!“

A další!!!

„Auuch!“

A další!!!

„Auuch!“

A další!!!

„Auuch!“

„Ták Lucinko, když je teď Tvoje mušlička rozpomlazovaná, tak přijde na řadu závěrečné doladění!!! Na chvilku se můžeš narovnat, já si vedle odskočím pro další „kouzelný“ nástroj!“

Odcházíš na chvíli z ložnice, já si pokládám nohy na postel a hladím mušličku!!!

„Tak jsem zase tady! Nožky za hlavu, hop!“

Ráda, nerada, zaujímám pozici …

Skrze roztažené nohy Tě pozoruji, jak si prohlížíš moji mušličku a v ruce držíš jalovcovou větvičku, no spíše větev!!!

Ještě že jsi tomu chudáku stromku alespoň odřízl kořeny!!!

„Pokud nejsi zdatná v botanice, tak toto je, Lucinko, jalovcová větvička! Dá se velmi dobře použít pro celkovou velikonoční masáž, ale je obzvláště vhodná pro promasírování nerovných a špatně přístupných částí dívčích a ženských těl!!!

„Teď si Lucinko, prosím, pořádně roztáhni půlky zadečku od sebe, abych Ti mohl jalovcem pěkně promasírovat i tyto skryté partie!“

Sice mi pohled na tu jalovcovou „větvičku“ nahání hrůzu, taková větev by pěkně zmasírovala i mé nožky a zadeček, natož mou citlivou kůžičku na mé holé mušličce, ale nějaká tajná síla, posilovaná vzrušujícím očekávání nepoznaného mne nutí plnit příkaz a ruky roztahují už tak velmi vystrčené půlky od sebe …

„Svist!!! Svist!!! Svist!!!“

Jalovcová „větvička“ tančí mezi mýma půlkama!!! Je to zatím spíše jen takové hlazení a naštěstí nedostávám přes prsty držící půlky od sebe, neboť „větvička“ dopadá přímo mezi půlky, ale nevím, zda je to výhra …

„Svist!!! Svist!!! Svist!!!“

„Aaaach!!!“

Dopady „větvičky“ získávají na razanci a rychlosti opakování!!!

„Aaaaaaaaaaach!!!“

Navíc ještě začínají měnit místa dopadu!!!

„Aůůůů!!! Aaaaaach!!!“

Nyní dopadá „větvička“ na vnitřní části stehen těsně sousedících s mojí mušličkou!!!

„Aůůůů!!! Aaaaaach!!! Aůůůů!!! Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaach!!!“

Nožky a vlastně už celé tělo se začíná klepat, patrně vysílením!

Nebo, že by to byl ten, jak se mu hergot říká …

Jó, organismus!!! Nebo tak nějak …

„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaach!!! Aůůůů!!! Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaach!!!“

„Větvička“ už teď dopadá přímo na moji chudinku holou, roztaženou mušličku!!!

„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaach!!!“

.

.

.

Po chvíli přicházím za Tebou do obýváku …

„Teď bych si dala panáka a to kafe! Co Ty?“

„Já jsem tedy zásadně pro!“

 

 

 

Cigaretka

„Tedy teď bych si s velkou chutí zapálila cigaretku!“

„V zásadě nemám námitek!“

„V zásadě nemáš námitek? “

„Mně kouř z cigaret celkem vadí, tak bych byl rád, kdyby jsi se při kouření vyklonila z okna.“

„Jasně, to nebude problém! Já už myslela, že na kouření o Velikonocích platí také nějaká „přísná“ pravidla!“

„To se neboj Lucinko, na kouření žádná speciální pravidla nejsou!“

„To jsem ráda, už jsem se lekla, že máš k této činnosti speciální masáž!“

„K této činnosti rozhodně ne! Ale jsou zde ještě další činnosti, které si speciální masáž rozhodně zaslouží!“

„A které činnosti to jsou, že bych se jim raději vyhnula!!!“

„No tak těch činností je spousta, ale já měl momentálně na mysli jednu, která už proběhla!“

„Už proběhla??? A která to byla?“

„To už si možná ani nepamatuješ … Ženy a dívky mají chlapce a muže vítat při příchodu a hned být nápomocny léčivé masáži!!! A jak jsi mne vítala Ty? Musel jsem Tě deset minut hledat!“

„No právě, d e s e t minut!!! Málem jsem se v té posteli udusila!!!“

„Vidíš, Lucinko! A právě těch ztracených deset minut musíme teď dohnat!!!“

„Jak, dohnat???“

„Opět, milerád, vysvětlím! Ty si chceš zakouřit, nic proti, ale tím bychom ztratili dalších cca pět minut. Navrhuji proto takový kompromis! Abych po dobu Tvého vychutnávání nikotinu nezahálel, doženu tu počáteční ztrátu! Který z prutů se Ti líbí?“

Musím si to v hlavě rychle srovnat! Dostanu další výprask a ještě k tomu si mám vybrat prut, který se mi bude za chvíli zařezávat, pravděpodobně, do holého zadečku??? Ne že bych se divila výprasku za schovávání, s pětadvaceti na holou navíc jsem počítala už na začátku, ale přeci jenom moje prcinka už cosi schytala a zhruba pětiminutový výprask prutem??? Kolik ran se dá stihnout za minutu??? Dejme tomu jedna rána za pět sekund, to máme dvanáct za minutu, šedesát za pět minut!!! Ale co když to bude jedna rána za tři sekundy??? To už máme stovku!!! Prutem, na holou a po všech dnešních výprascích!!!

„Tak který jsi vybrala?“

„Cože? Jo, asi tento!“, vybírám jeden.

„Dobrá volba! Teď otevři okno dokořán, ať si tady vyvětráme a pod okno přistav tam ten taburet!“

„Správně! Ještě odložit sukýnku, ať nám mrška nepřekáží!“

Odkládám si sukni a opět od pasu dolů nahá čekám na další pokyny.

„Abys měla pěkně pohodlíčko, klekni si na taburet, vykloň se z okna, tu záclonu zatáhneme, ať Ti sousedi nehledí do bytu! Jakmile budeš nachystaná, zapálíš si cigaretu a klidně si na ní budeš pochutnávat, zatímco já se pokusím dohnat tu časovou ztrátu! Cigarety jsou dnes velmi drahé a proto ji dokouříš celou až k filtru, žádné podvádění, ať to nemusíme opakovat!!! Je vše jasné, Lucinko?“

„Jasné, Aryone! Zapaluji …“

„Prásk! Prásk! Prásk!“

„Mmmmmmmmm!!!!“

Tahám cigaretu co mi síly stačí!!!

Prut dopadá ve velmi svižném tempu na můj vystrčený zadeček, naštěstí ne velkou silou!!!

Ale to tempo!!! To ta stovka padne raz dva!!! Moje prcinka!!!!!!!!

„Prásk! Prásk! Prásk!“

„Hmmmmmmmmm!!!“

Snažím se nekřičet, v jedné ruce mačkám cigaretu, druhou „drtím“ okenní parapet …

„Prásk! Prásk! Prásk!“

„Hmmmmmmmmm!!!“

Tempo slábne, časový odstup mezi jednotlivými ranami se zvětšuje, ale s tím se také zvětšuje síla jednotlivých ran!!!

„Prásk!“

„Prásk!“

„Prásk!“

„Hmmmmmmmmm!!!“

Cigareta konečně dohořela až k filtru!!!!!!!!

„Hotovo!!!!“

„Ukaž, co zbylo z cigaretky?“

„Jenom filtr!“, ukazuji zbylý vajgl.

Oblékám si sukni, nabízím dalšího panáčka a klekám si na křeslo, sednout se neodvažuji a patrně i další dny prostojím!!!

 

 

 

Královské loučení

„Lucinko, jsem moc rád, že jsme se konečně potkali, děkuji za pohoštění a výslužku, ale už budu muset jít!“

„Já jsem taky moc ráda, že jsme se potkali a také děkuji za řádné velikonoční vymrskání!!!“

„Rádo se stalo, Lucinko!“

„Máš ty moje kalhotky?“

„Jo, jasně, tady vracím!“

„Neboj, nechci je zpátky! Myslím si, že dnes si opravdu zasloužíš se jimi pyšnit na Tvém kouzelném tataru! Dovol mi, abych Tě dekorovala jako „Krále“ letošních Velikonoc!!! Ať všichni vidí, že velikonoční masáže bravurně zvládáš!!!“

„Mnohokrát Ti děkuji, jsem velice poctěn!!! Také Tobě musím sklonit hlubokou poklonu za to, s jakou noblesou jsi veškeré nástrahy Velikonoc zvládla!!! Slečno Lucie, dovolte abych Vás prohlásil „Královnou“ letošních Velikonoc!!!“

„Mnohokrát Vám děkuji, pane „Králi“ za tuto poctu!!!“

„Rádo se stalo, Lucinko! Jen si nejsem jist, zda mohu takto dekorován neslyšně zmizet z vašeho domu! Myslím si, že by bylo na místě „královské“ rozloučení!!!“

„Královské rozloučení neznám, ale ráda se přiučím!!!“

„Je to velice jednoduché, Ty teď otevřeš dveře na chodbu, postavíš se mezi futra, vyhrneš si sukýnku, chytneš se rukama za lokty pod koleny a já Ti na rozloučenou vyplatím pětadvacet prutem na zadeček, aby sousedi slyšeli, že „Král“ odchází od „Královny“!!!“

„Pětadvacet prutem??? Ale budeš jemný, že jo??? Však víš, že už jsem dnes dostala až až!!!“

„Za koho mne máš, Lucinko??? Moje „královská“ čest mi nedovolí, abych Tebe, „Královnou“ letošních Velikonoc nějak odbýval!!! Budeš mé konání komentovat směrem do chodby, nebo raději do bytu???“

Teď babo raď!!! Mám do chodby vystrkovat holou prcinu??? Nebo mám skrýt prcinku lačným pohledům případným kolemjdoucím a křičet do chodby???

Ostuda bude tak jak tak …

No jestli půjde někdo okolo, raději bych se na něj nedívala!!!

„No, když je to takto, tak snad abych nerušila sousedy, tak raději zadečkem ven!!!“

„Velmi dobrá volba!!! „Královno“, na scénu!!!“

„Prásk!!!“

„Au!“

„Prásk!!!“

„Au!“

„Prásk!!!“

„Auuu!“

„Prásk!!!“

„Aůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Prásk!!!“

„Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Poslední královská!!!“

„Prásk!!!“

„Jaůůůůů!!! Aůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“

„Královno!“

„Králi!“

„Jsem Vám neskonale vděčen za možnost strávit s Vámi nezapomenutelné velikonoční dopoledne!!! Má hluboká poklona Vaší statečnosti!!!“

„Mnohokrát děkuji!!! I já si neskonale vážím pocty být nezapomenutelně Vámi na Velikonoce vymrskána!!! Má hluboká poklona Vaší pevné ruce!!!“

„Nashledanou, Lucinko! Nebo raději sbohem???“

„Dnes už raději sbohem!!! Chudinka moje prcinka!!! Ale za rok …

… URČITĚ NASHLEDANOU!!!“

gajdova.lucie@seznam.cz

Návrat do seznamu povídek