Velikonoce 2006

Rok uplynul jako voda a opět tu byly svátky jara …

Přítelovy víkendové telefonáty, kdy si domlouval pondělní „rande“, dávaly napovědět, že se Velikonoce velmi přiblížily a v hlavě začínaly proudit myšlenky, zdalipak si na mne někdo vzpomene a přijde mne po tak dlouhé zimě „probudit“ k životu. Né že by se o vydatné probuzení brzy ráno nepostaral můj přítel, ale přece jenom ta zima byla dlouhá …

Každodenní ženský problém „co na sebe“, nabývá na velikonoční pondělí nečekaných rozměrů! Jestliže za normálních okolností necháváme pány pouze tušit, co za krásu se skrývá pod upnutou sukýnkou, v tento vyjímečný den dopřáváme odvážným koledníkům příležitost, tuto roušku tajemství poodhalit …

Na druhou stranu není radno s výběrem příliš otálet! Nedočkaví koledníci se brzy začnou domáhat svého velikonočního práva a otevírat pouze v župánku …

Jelikož byla zima letos obzvláště dlouhá, hrozilo nebezpečí, že i pánové budou ještě „rozespalí“! No a co s rozespalými koledníky, že dámy?

Vytahané tepláky, domácí tričko a kalhotky ala „Ahoj babi!“ jsou sice pohodlné, ale pro probuzení „rozespalých“ pánů koledníků bude potřeba trochu jiná garderoba.

Černá sukně a punčochy, bílá halenka a pro ty odvážnější, co nakouknou i pod sukni, bílé průsvitné kalhotky lemované krajkou.

„Crrrrrrrr!“ První koledníci jsou už zde!

.

.

.

Po obědě jsem už začala vyhlížet „hlavní koledníky“…

„Ale, to jsou k nám hosti! Já myslela, že jste na mne zapomněli!“

„Za Tebou, Lucinko, by jsme přiletěli i z Ameriky! A navíc, kdybychom Tě na velikonoční pondělí opomenuli, to by jsi nám určitě nezapomněla!“

„To tedy ne! Takové skvělé koledníky bych těžko hledala!“

Během hovoru jsme se přesunuli do obýváku a kluci si připravili tatary.

„Tak Lucinko, kdyby jsi se mohla tady pěkně předklonit, abychom Tě mohli řádně vymrskat pod sukní!“

Poslušně se předkláním a s rukama zapřenýma o kolena špulím na koledníky zadeček. Ti mi samozřejmě neopomenuli vyhrnout sukni a za doprovodu koledy už tatary tančí na mém zadečku, nyní chráněném jen teňounkými kalhotkami!

Po řádném vymrskání nezapomínám poděkovat a následuje přípitek a kafíčko.

Když jsme pokecali, jak se kdo měl během roku, nastal čas převést řeč k tématu týkajícího se tatarů položených na stole. Beru jeden do ruky, dívám se, jak je upletený a párkrát zkouším švihnout do vzduchu.

„Ještě že jste přišli, letos tu byla tak polovina koledníků co obvykle. Nevím, jestli už jsem moc stará a škaredá, že o mne pánové nemají zájem, nebo jsou jen tak líní uplést si pomlázku a navštívit jednou za rok známé ženského pohlaví?“

„Neboj se Luci, jsi stále mladá a krásná! A co se týká těch hlupáků, co tě nenavštívili, ber to tak, jejich chyba!“

„No jo, jejich chyba. Ale co když mi bude zrovna těch několik výprasků chybět, abych zůstala i příští rok krásná? Nejsem si jistá, zda jen vy dva dokážete napravit můj dojem z mužského pokolení…“

„Ale no tak Lucinko, ty snad pochybuješ o našich dovednostech? Vidíme, že Tě budeme muset vyvést z mylných představ o nás mužích!“

Oba se zvedají ze sedačky, berou mi tatar z ruky a pomáhají vstát z křesla.

„Dovol Lucinko, abychom mohli napravit chyby našich kolegů! Ovšem tak těžký úkol, který jsi před nás postavila, vyžaduje řádnou přípravu a alespoň mírnou spolupráci!. Vsadíme se, že Ti jen minimum kolegů vykasalo sukni, nemáme pravdu?“

„Máte. Kromě vás dvou nikdo!“

„To chápeme. Takto složitý úkol vyžaduje potřebnou dávku zručnosti! Jen si to představ, přidržovat vyhrnutou neposlušnou sukni, přidržovat uhýbající slečnu a ještě řádně mrskat? Opravdu nelehký úkol! Proto, abychom se mohli plně věnovat zkrášlujícímu mrskání, navrhujeme odstranit všechny rušivé elementy. Zde potřebujeme Tvoji mírnou spolupráci! Kdybys byla tak laskavá a mohla si odložit svou neposednou sukni. Tím odstraníme první rušivý element!“

Co naplat, hra je hra, takže po mírném váhání končí sukně na křesle a já stojím před koledníky jen v halence, punčochách a průsvitných kalhotkách.

„Děkujeme Lucinko za spolupráci! Nicméně zde máme druhý rušivý element a to uhýbání slečen! Na Tvoji obranu musíme uznat, že velikonoční mrskut přijímáš téměř bez uhýbání, ale přeci jen máme napravovat pověst silnější poloviny lidstva a tak nemůžeme nic podcenit! Proto, kdyby jsi se Lucinko mohla přehnout tady přes to křeslo, ať máme všichni větší jistotu.“

To už druhý koledník přesunuje křeslo tak, aby měli dostatek místa na mrskání a já se překláním přes opěradlo.

„Opět děkujeme Lucinko za spolupráci! Ale samozřejmě Ty, jako dáma, vyžaduješ, abychom se k Tobě chovali jako gentlemani! Máme pravdu?“

„Samozřejmě, nic jiného ani neočekávám!“

„To my jsme nejvyhlášenější gentlemani v okolí a proto nedopustíme, aby dámě vznikla jakákoli škoda na majetku! Zvláště pak, je-li ten majetek tak krásný a dozajista hodně drahý, jako Tvé punčošky! Dovolíš proto, abychom je na chvíli shrnuli z Tvých krásných stehen a lýtek?“

„Máte můj souhlas, gentlemani!“, odpovídám přehnutá přes křeslo. S vystrčeným zadečkem v průsvitných kalhotkách to je určitě pro pány zajímavá podívaná, neboť samotný výprask stále odkládají!

Každý mi sroloval jednu punčošku až ke kotníkům. Samozřejmě nikam nespěchali a užívali si doteků na mých nohou! Ostatně, ony nějaké ty letmé dotyky při „krocení“ nepoddajných slečen k Velikonocím patří a pokud zůstávají v rámci slušnosti, mohou být příjemné pro obě strany.

„Zdálo by se, že je již vše přichystáno, ale není tomu tak. Pokud jsme se obdivně vyjadřovali k Tvým punčoškám, jen v superlativech můžeme hovořit o Tvých kalhotkách! Ty byly jistě neméně nákladné!“

„Překvapují mne, pánové, vaše znalosti týkající se dámského spodního prádla!“

„Kdo není v tento vyjímečný den připraven, může být zaskočen! A zaskočeni mi být nechceme! Ale zpátky k Tvým kalhotkám. Určitě budeš souhlasit, že existuje riziko jejich možného poškození vrbovými proutky?“

„Ano, to riziko tu opravdu je“, souhlasím stále přehnutá přes křeslo. Ti prevíti to ale umí natahovat! Na druhou stranu, vymrskat slečnu přes sukni, vzít si výslužku a odejít umí každý. Ale jen někteří umí rozehrát tu krásnou velikonoční hru, s mírným nádechem erotična, kde samotný výprask tatary, i když vydatný, je jen třešničkou na patrovém dortu!

„Jak jsme již říkali na začátku, jakýmkoli rizikům se snažíme vyhnout a chceme, aby tyto krásné kalhotky zkrášlovaly tvůj ještě krásnější zadeček i nadále! Proto ani nepředpokládáme, že by jsi měla nějakých námitek proti tomu, abychom Ti kalhotky na nějakou chvíli svlékli.“

„Myslím si, že by stejně všechny mé námitky byly v této situaci shledány neopodstatněnými a proto se budu muset na chvíli s mými kalhotkami rozloučit.“

Pánové se chopili lemu mých kalhotek a ty už putují ze zadečku přes stehna a lýtka až za sukní na vedlejší křeslo.

„Nyní už vám, doufám, nic nepřekáží, pokusit se změnit můj názor na mužské pokolení!?!“

„My jsme již přichystáni! A dáma?“

„Dáma je též připravena! A gentlemani, dáma nemění názory jen tak!!!“

A už je tu ta třešinka na dortu! Tatary nejprve tančí na mých lýtkách, po chvíli se přesouvají na stehna, aby se na opravdu dlouhou chvíli zastavili a roztančili řízný čardáš na mém vyšpuleném nahém zadečku!!! Vše doprovázeno tradičními zvuky Velikonoc, kde svistot tatarů je doplňován rytmickou básničkou koledníků a adekvátní reakcí mrskané slečny…

Zvedám se a hladím si rozpálený zadeček! Jako dáma neopomenu pánům poděkovat za předvedený výkon decentním pukrletem. Punčochy ani kalhotky si moje nožky a zadeček nyní nežádají, proto se halím jen do sukně. Následuje přípitek a zhodnocení výkonu pánů gentlemanů.

„Musím uznat, že jste se opravdu snažili a můj názor na muže o Velikonocích poopravuji. Tak na zdraví!“

„Ale bez Tvojí spolupráce, Lucinko, bychom toho nedokázali! Na zdraví!“

Ještě uvázat mašličky na tatary, bohatou výslužku a jednu pusu navíc!

Tak zase za rok…

A co vaše prožití Velikonoc? Budu se těšit na vaše příhody!

e-mail: gajdova.lucie@seznam.cz

Návrat do seznamu povídek