Školení na jižní Moravě

S mladší kolegyní jsme byly poslány na školení do malého městečka na jižní Moravě. Protože se nám už v neděli po skončení přednášek nechtělo cestovat zpátky do Prahy, rozhodly jsme se zůstat ještě jednu noc. Ostatně byly zrovna Velikonoce a doma by nás určitě přišli kolegové a známí „vyšlehat“. Tak jsme byly se svým nápadem spokojené, že jsme si ani nepovšimly šibalského úsměvu recepčního. Zapadly jsme do hotelového baru a vykládaly si dlouho do noci.

O to krutější probuzení nás čekalo ráno!Silné bouchání na dveře mne přimělo vylézt z postele. Přes noční košili jsem si přehodila župan a šla otevřít. To, co jsem uviděla mi vyrazilo dech! Venku stáli tři mládenci v místních krojích, v rukách každý pořádný tatar a jeden velký asi tři metry plný mašlí nesli přes rameno. A hned spustili: „Dobrý den! Dověděli jsme se, že jste tady zůstaly dvě děvčata sama a určitě by Vám bylo líto, kdyby jste měly přijít o pořádný mrskut!!!“

Ani jsem nestačila promluvit a už mne zatlačili zpátky do pokoje. Znovu pozdravili kolegyni a slušně se nám představili: Jaryn, Geňa a kápo Karel. „Teď bychom rádi věděli, která z Vás je paní Jana a která slečna Kateřina, pro tu máme připravenu pravou místní pomlázku!“

Po prvním šoku jsme se začaly vzpamatovávat a protože kluci působili velice sympaticky, přistoupily jsme na jejich hru. Bylo rozhodnuto, že první vyplatí mne, vdanou paní. Katka si držela pevně peřinu a sledovala, co se bude dít.

Slova se ujal Karel: „Paní Jano! Odložte si župan, vyhrňte noční košili a přehněte se přes opěradlo křesla!“ Sundala jsem si župan a předstoupila před křeslo.

„Trochu života do toho umírání“ povzbuzujeme mne Karel „nebo budeme přidávat!“ Na to už slyším a rychle vyhrnuji košili a přehýbám se přes opěradlo křesla. Ještě že mám na sobě alespoň kalhotky.

„Ještě ty nožičky trochu více od sebe a Jaryne, můžeš začít!“

A už to začalo! Jaryn mne zasypal sprškou pálivých šlehanců a ještě u toho stačil pěkně pomalu přednášet koledu, která se mi jevila, vzhledem k mé situaci, zbytečně dlouhá!

Karel mi nechává minutku na odpočinek a už nastupuje Geňa a znovu koleda a pálivé šlehance! Kopu nohama a snažím se zakrýt zadeček rukama.

„Stop!“ rozkazuje Karel. „Vidím, že mladá paní nezná pravidla a tak ji budeme muset poučit! Deset ran na holou!“

„Né to ne“, protestuji, „já už budu hodná!“

Ale Karel je nekompromisní! „Kalhotky ke kolenům a nahlas počítat!“ Raději poslechnu a na Geňu už svítí moje holá, proužkatá prdelka!

Prásk! „Jaůůůů! Jedna!“ Prásk „Dvě! …Tři! … Čtyři!… Rány jsou mnohem silnější a navíc jsou na holou!!! … Deset!“ Natahuji si zpátky kalhotky.

„A můžeme pokračovat, teď už bez těch ručiček mladá paní!“ Geňa volně navázal, tam kde před chvílí skončil. Po dokončení koledy odstoupil a slova se znovu ujal Karel: „Tak to by pro mladou paní stačilo, můžete se postavit!“ Děkuji mládencům za pomlázku a uhýbám na stranu, abych uvolnila místo mladším!

 

„Tak slečno Kačenko!Vylezte prosím z postýlky ven, abychom také Vás mohli pěkně vymrskat!“ Katka jenom cosi odsekla a dál si držela peřinu.

„Takže slečna taky není rozumná, to jí budeme muset poučit! Pánové chyťte ji za nohy a otočit na břicho!“ Kluci plní rozkaz a Karel vyhrnuje peřinu nad kolena.

„Dostanete deset přes lýtka, můžete si počítat!“ Katka se místo počítání zakusuje do polštáře.

„Tak teď už poslušně vylezete?“ otázal se Karel.

„Nevylezu!“ trucuje dál Katka.

„Tak to bude dalších deset přes stehna!“ a vyhrnuje peřinu až pod zadeček. Po pěti ranách se už Katka neudržela a začala prosit. ať přestane! Karel dopočítal do desíti.

„Teď už vylezete sama, že jo!“

Katka se slzičkami v očích souhlasí.

„Teď si klekněte před postel, horní půlkou těla na ni ulehněte a vyhrňte si košilku! Geňo, ty ji přidrž a ty Jaryne jí vysázej deset na osmělení a deset za to, že nebyla poslušná!“

Katka si kleká a vyhrnuje košilku bez odmlouvání, takže teď na kluky svítí krásně bílé kalhotky. Tiše plakající Kačka se ani moc nevzpouzela a přijala celou sérii!

„Pro další pokračování musíme udělat drobné úpravy. Odevzdejte prosím své kalhotky Jarynovi a vyhrňte si košilku nad pas!“

Kačka si sice neochotně, ale s vědomím dalšího výprasku přece jenom sundává kalhotky a odevzdává je Jarynovi. Ještě zvednout košilku a už na nás vykoukl pěkně upravený trojúhelníček světle hnědých chloupků! Katka je celá rudá studem, ale představení pokračuje!

„Co vy na to pánové, venku už je teplo, chtělo by to sestřih!!!“ Kluci jsou pro, Katka proti a já silně vlhnu v klíně, protože mne ta představa ponížení šíleně vzrušuje!!!

„Samozřejmě máte Kačenko zase na vybranou – buďto dobrovolně, nebo pár šlehanců navíc!“

Katka chápe, že na Velikonoční pondělí se s kluky smlouvá hrozně špatně a tak raději souhlasí!

„Kačenko, lehněte si prosím na postel, vyhrňte si košilku a roztáhněte nožičky!“ Kačka plní rozkaz. „Ty nožičky pokrčit v kolenou, ták je to správně!“ Je to tak ponižující a vzrušující zároveň!!! Kluci odběhli do koupelny pro potřebné věci. Jaryn přinesl z koupelny dva ručníky jeden položil Kačce pod zadeček a Geňa donesl holící pěnu a strojek. Operace letní sestřih mohla začít!

Při holení se kluci poctivě vystřídali a už na nás svítí krásně bílá vyholená Katčina mušlička!

„Chtělo by to trochu desinfekce“ říká Karel a do oka mu padá lahvička s voňavkou na nočním stolku. Pár stříknutí, Kačka sice kvílí ale je hotovo!

 

„A nyní Kačenko, dostanete ode mne vrcholnou! Nejprve si klekněte na postel, tak je to správně! Děkuji. Kolena dejte od sebe, ještě kousek, stačí. Ještě kotníčky více od sebe, perfektní! Předkloňte se, hlavičku až na postel a ručičky si uložte vedle hlavy. Děkuji!“

Kluci přistoupili k posteli, Karel Kačku ještě více prohnul v zádech až jí vyšpulil zadeček a noční košilku ji vyhrnul až na hlavu a na nás vykoukla zadnička zrůžovělá masáží, rozpůlená krásně vyholenou buchtičkou!

Nyní začali koledníci hodovat jeden po druhém: Jaryn s Geňou šlehali Kačenku napříč půlek, Karel jí vysazoval rány příčně a recitoval koledu. Katčino sténání dostávalo zvláštního zabarvení, které jenom zvýšilo mé vzrušení!

Když kluci dokončili dílo, bylo potřeba jim za odvedenou práci nějak poděkovat. Za vymrskání si s námi připili koňakem z minibaru a jako trofej za holení si přivázali Katčiny kalhotky stužkou na velký tatar!

Už se chystali na odchod a do dneška nevím, co mně to popadlo, mrkla jsem na Kačku, otočila se na Karla a jako podrážděně řekla: „To je ale nespravedlivé, jak já k tomu přijdu! Já jsem jako svobodná nikdy podobnou pomlázku nedostala a Vy Karle, jste mne dneska taky ještě nevymrskal!“

Kluci koukli na sebe a bylo rozhodnuto!

„No tak to je jiná! Od rozdělané práce nemůžeme odejít, to by nás mohly holky v Praze pomluvit!“prohodil Karel.

„Tak paní Jano, kalhotky Jarynovi a ta košilka Vám taky jenom překáží, odložte si ji prosím na křeslo!“

Teda do naha? To jsem to vymňoukla! No nic poslouchat se musí! Poslušně si sundávám vlhké kalhotky a předávám je Jarynovi. Ten je znalecky prohlédl a s úsměvem prohodil k ostatním: „Vidím, že paní Jana potřebuje výprask jako sůl!“

Ještě košilku přes hlavu a už stojím úplně nahá před třemi cizími kluky a kolegyní z práce! To je situace! Pere se ve mně stud a vzrušení, ale podle pramínku, který mi stéká po stehně je jasné, který pocit vítězí!

Všimla si toho i Katka a podala mi s úsměvem papírový kapesníček na utření: „Teda Jani, ty mně překvapuješ!“

„To aby nás, Pražačky, Moraváci nepomluvili! Přece jsem tě v tom nemohla nechat samotnou!“ odpovídám.

„Tak to já tě v tom taky nenechám a jestli nebudou mít kluci nic proti, svléknu se taky!“

Kluci samozřejmě nic nenamítali a tak šla i Kačka do naha! To musel být pro kluky krásný pohled! Dvě celkem pohledné nahé ženy se zmalovanými zadečky, jedna s vyholeným přirozením a tu druhou to ještě čeká …

Pochody mých myšlenek přerušil Karel.

„Tak Janinko na postel, nohy od sebe, šup šup jedeme!“

Já měla oproti Kačce přece jenom trochu bujnější porost, ale kluci to zvládli na výbornou!

„A teď konečně přijde vrcholná ode mě! Kleknout, hlavičku na postel, zadeček vyšpulit, pořádně prosím, nožičky ještě kousek od sebe! Ták, děkuji. Pánové, můžeme začít!“

A pak už to mám trošku zmatené! Kluci se do toho pořádně opřeli a já nevěděla, jestli mám vřískat bolestí, nebo si užívat právě probíhající orgasmus! Šlehance vrbovými proutky šíleně pálily a když se Karel párkrát trefil přímo na poštěváček, měla jsem co dělat, abych se z toho všeho nepočůrala!!!

Po mém přídavku jsme si znovu připili, kluci nás pochválili za naši statečnost, přivoněli si k cenným trofejím, naposledy jsme se musely předklonit, aby mohli pohledem zhodnotit svou práci a vyrazili na další lov zase o dům dál!

S Kačkou jsme se oblékly, pod sukni jsme si kalhotky raději na vyšlehané prcinky nebraly a vyrazily na snídani.

Dodnes slyším poslední Karlovu větu: „Doufám, že na dnešní den nikdy nezapomenete!“ Měl pravdu! Nic tak krásného jsme od té doby nezažily!!!

 

Návrat do seznamu povídek