Setkání po letech

Znala ho už od střední školy. Byla do něj tenkrát hrozně zamilovaná. Vždycky jí hrozně přitahoval tím, že vypadal tak nějak drsnější, než všichni kluci, s kterýma chodila. Při těch pár společných sexuálních dobrodružstvích se s ní niky moc nemazlil, vždycky šel rovnou na věc a sex s ním byl vždycky hodně natvrdo. Jednou jí dokonce nařezal páskem tak, že si několik dní nemohla sednout, aniž by jí to nepřipomnělo, co se stalo. Tenkrát si poprvé uvědomila, že jí to vzrušuje daleko víc, než něžné doteky a dráždění všech možných intimních míst. Od té doby ale nikoho takového nepotkala. Vždycky potom už si jenom představovala, jak by se to všechno vyvíjelo dál, kdyby mu tenkrát tak zbaběle neutekla, a pokaždé se u těch představ šíleně vzrušila.

Když se před týdnem náhodou potkali ve městě, překvapilo jí, že i po těch deseti letech se jí z něj podlamovala kolena a okamžitě kývla na jeho pozvání. Až doma ji napdalo, co si od toho vlastně slibuje? No co asi, chtěla ještě aspoň jednou zažít to, co tenkrát.

A teď seděl vedle ní, starší o deset let, ale pořád s tím krásně drsným vzhledem. Celé dvě hodiny si nezávazně povídali, co celých těch deset let dělali, takže už věděla, že je rozvedený a momentálně sám. I ona mu už pověděla o svém nepodařeném manželství. Pak konečně navrhnul, to, na co celou dobu čekala. „Nepůjdem ke mně, připomenout si staré časy?“ Usmíval se u toho tím svým záhadným úsměvem, kterému nikdy nedokázala odolat, takže na to okamžitě kývla. Koneckonců s tím sem přece šla, ne? Chce si zase po letech pořádně zašukat a nechat si seřezat zadek. Jakoby jí četl myšlenky, když vstávali, významně jí po zadku poplácal.

Byt měl malý, ještě skoro nezařízený, nastěhoval se teprve nedávno. V kuchyni jen stolek a dvě židle, v ložnici válendu a dvě skříně. Usadil jí v kuchyni a nalil víno. Počítala, kolik už toho vlastně dneska vypila, ale nakonec nad tím mávla rukou, vždyť je to vlastně jedno. Pokračovali v nezávazné konverzaci, až si začala myslet, že ho asi špatně pochopila, když si myslela, že chce navázat tam, kde kdysi skončili. Ale když dopili další skleničku, najednou jí poručil: „Pojď se mnou.“ Šla za ním do ložnice a začínala se klepat vzrušením. Otevřel jednu ze dvou skříní a pohledu, který se jí naskytl, málem nevěřila. V poličkách byly srovnané kožené pásky, rákosky, bičíky, vařečky, pouta, provazy… prostě všechno, na co ve svých sexuálních fantaziích celá ta léta myslela.

„Tak, dneska si můžeš vybrat“, slyšeho ho, jak říká, ale sama pomalu nebyla schopná slova.

„ Já, já… nevím.“

„Dobře, pomůžu ti, pásek se ti minule asi moc nelíbil, když si mi utekla, takže dneska bysme mohli zkusit třeba rákosku, co ty na to?“

Pořád se z toho ještě nemohla vzpamatovat, tak jenom kývla, „ano“.

„Tak fajn, je jich tu deset, tak si jednu vyber a přijď s ní pak za mnou do kuchyně. A vybírej pečlivě“, zase ten jeho záhadný úsměv.

Zůstala sama v ložnici, před otevřenou skříní plnou všech těch možných trestných nástrojů. Klepala se strachem i vzrušením. O tomhle přece celu dobu snila, teď se jí to konečně splní, dostane zase pořádně nařezáno. Začala probírat rákosky, ještě nikdy rákoskou nedostala, tak vůbec nevěděla, jakou vybrat. Kterou to asi nejvíc bolí? Vlastně ani nevěděla, jestli chce, aby jí to bolelo hodně nebo málo. Nakonec vybrala středně dlouhou a spíš slabší. Ještě chvíli si dodávala odvahy, pak se sebrala a šla za ním do kuchyně.

„Tak už sis vybrala?“

„Ano, vybrala“, klepal se jí i hlas. Byla bez sebe vzrušením.

„Tak polož rákosku na stůl a svlíkni se.“

„Celá“, dodal ještě, aby náhodou nedošlo k omylu.

Pomalu začala rozepínat kalhoty, sundala tričko, podprsenku, pak chvíli zaváhala, byla docela stydlivá. Ale tak se na tenhle okamžik těšila, přece to teď nezkazí. Po chvíli teda putovali dolů i kalhotky.

Celou dobu stál mlčky naproti ní pozoroval ji s tím svým úsměvem na tváři. Promluvil až když byla úplně nahá. „Pojď sem, ohni se přes židli a rozkroč nohy“.

Celá rozklepaná udělala, co jí poručil. Stál teď za ní, takže se mu naskýtal úžasný pohled na její nahý zadek i kundičku. Cítila jak začíná vlhnout mezi nohama. Byla to tak ponižující pozice, ale to ponížení jí nesmírně vzrušovalo. A on to zřejmě věděl, protože jí v té pozici nechal dost dlouho, než znovu promluvil.

„Tak začneme. Pro začátek řekněme takových pětadvacet? Co myslíš?“

Nevzmohla se už ani na slovo, tak jenom přikývla.

„Nic jsem neslyšel. Odpověz hezky celou větou, kolik, čím a kam dostaneš?“

„Dostanu pětadvacet rákoskou na holou“, řekla rozklepaným hlasem.

„Fajn, a budeš hezky nahlas počítat. Tak jdeme na to.“

Rákoska prořízla vzduch a dopadla poprvé na její vystrčený zadek.

„Auuuuuuuuuuu,“ takovou ránu nečekala, rákoska se zařízla do jejího zadku jako nůž. A takových má vydržel pětadvacet? Teprve pak si uvědomila, že má počítat, „jedna“, vypravila ze sebe. Zřejmě čekal s daší ránou, až začne počítat, protože teprve teď rákoska znovu zasvištěla a dopadla na její zadek – „aúúúúúúúúúúúú, dva“, dodala rychle.

Další rány dopadaly v rychlém sledu střídavě na obě půlky, za chvíli měla zadek jako v ohni, ale snažila se poctivě počítat. Co kdyby jí za zapomenutí ještě přidal.

„……. Aúúúúúúúúúú, dvacet tři

Ááááááááááááuuuuuuuuuuuu, dvacet čtyři,

Áááááááááááááááááááááá, dvacet pět“, konečně je konec, konečně to má za sebou.

Teprve teď promluvil, „tak začátek bysme měli, ale protože ti počítání někdy trvalo dost dlouho, přidáme ještě malý bonus“.

Ježiši, to ne, to už nevydrží. „Ne, prosímtě, už takhle si zítra nesednu“.

„Neboj se, tu tvojí prdelku už necháme odpočívat. Máš ještě jiné části těla, na které je stejně vzrušující pohled“, zasmál se. „Pojď za mnou do ložnice.“

Vůbec si nedovedla představit, kam jí chce nařezat, ale šla poslušně za ním a při každém kroku cítila, jak jí celý zadek hoří.

„Lehni si na záda na postel“, poručil. Když to udělala, vyndal ze skříně pouta a provazy. Chtěla zaprotestovat, ale nezmohla se ani na slovo. Připoutal jí ruce k čelu postele.

„Teď roztáhni nohy a dej je za hlavu“

Už nebyla schopná odporovat, tak udělala, co chtěl. Nohy jí přivázal provazama k poutům, co měla na rukou. Ležela teď před ním s roztaženýma nohama, její kundička mu byla vydaná na pospas. Cítila se nejvíc ponížená ve svém životě, ale taky nejvíc vzrušená. Šťávy z kundičky už jí tekly proudem. Myslela si, že jí teď ošuká, ale to co jí řekl, jí rozklepalo a vzrušilo ještě víc.

„Tak než si pořádně zašukáme, ještě tě musím potrestat za to pomalé počítání. A rozhodl jsem se, že tentokrát potrestáme tvojí kundičku.“

Znovu šáhl do skříně a vyndal jednu středně velkou vařečku.

„Teď dostaneš deset ran touhle vařečkou přes tvojí kundu, zopakuj mi to a hezky řekni za co“.

Hlas se jí neovladatelně třásl, jako celý zbytek těla, ale s vypětím všech sil ze sebe vypravila: „Dostanu deset ran vařečkou přes kundu, protože jsem při výprasku pomalu počítala“.

„Fajn, teď budu počítat já, ty už bys to asi nezvládla. Připrav se, začínáme“.

Vařečka prořízla vzduch a první rána dopadla na její vystavenou kundičku. „áááááááááááááááách, úúúúúúúúúúúúú“, myslela, že se bolestí počůrá. A to musí takových ran vydržet ještě devět.

„ááááááááááááá, auuuuuuuuuuuuuu, nééééééééééééé, ááááááááááááááách, auuuuuuuuuuuuu“

Další rány dopadaly rychle za sebou, vůbec nevnímala, kolikátá rána to byla, až když uslyšela číslo deset, vydechla úlevou. Kundičku měla teď ve stejném ohni, jako prdelku. Byla to hrozná bolest, ale zároveň cítila obrovské vzrušení a přála si, aby jí už konečně pořádně ošukal.

Jakoby jí četl myšlenky, okamžitě po poslední ráně si začal rozepínat kalhoty, a jak si mohla všimnout, byl úplně stejně vzrušený jako ona. Vrazil jí ptáka do kundy a hned začal tvrdě přirážet. Byla už tak vzrušená, že se během chvíle začala zmítat v křečích orgasmu a za chvíli byl hotový i on a napumpoval do ní pěknou dávku semene.

Po chvíli, když ji začal odvazovat, zeptal se, „tak co, splnilo to tvoje představy?“

Usmála se, „jasně, že jo, a jak jsi vlastně věděl, že se mi to líbí? Vždyť jsem ti tenkrát po tom prvním vejprasku utekla?“

„No, poznal jsem už tenkrát, jak tě to strašně vzrušilo, ale říkal jsem si, že na to asi ještě nejsi dost zralá, tak jsem si chvíli počkal a stálo to za to, mimochodem, mám pro tebe ještě spoustu dalších překvapení, musíme těch deset let dohonit“, zase ten jeho záhadný úsměv.

„Jasně, jsem pro, už se těším na příště…“.

Návrat do seznamu povídek