Servírka Alenka

Seděl jsem už téměř dvě hodiny v restauraci s přáteli, před sebou půllitr s už třetím pivem a i když se u stolu hovor nezastavil, vůbec jsem nevnímal, o čem se kamarádi baví. Od chvíle, kdy jsem vešel do tohoto podniku, věnoval jsem veškerou svou pozornost servírce,která zde obsluhovala.

Mohlo jí být tak maximálně dvaadvacet let a byla přesně můj typ. Měla naprosto okouzlující obličej lemovaný dlouhými blonďatými vlasy a co se týče její postavy, tak ta mě přiváděla doslova k extázi. Měřit mohla tak maximálně 175 centimetrů, byla štíhlá, ale fantasticky tvarovaná. Přiléhavou blůzku napínala krásná oblá ňadra, odhadoval bych to tak na dva a půlky, ale opravdu poctivé a pevné. Měla ploché bříško a štíhlé nohy a právě s tím fantasticky kontrastoval možná trošku větší, ale pro mě o to lákavější zadek. Nádherný, kulaťoučký zadek. Přesně takový zadek, jaký musela mít dívka, aby mě zaujala. Zadek, přes který je radost plácnout či do něj štípnout.

S přibývajícím alkoholem jsem začínal více a více přemýšlet o tom, že tu dívku prostě musím mít.

„Slečno, můžu vám něco říct ?,“ zeptal jsem se, když na stůl postavila další rundu piv.

„Jistě,“ usmála se na mě dnes už poněkolikáté svým okouzlujícím úsměvem.

„Máte ten nejkrásnější zadek, jaký jsem kdy viděl. Závidět by vám mohla i sama prdelková bohyně Kylie Minogue.“

Neurazila se, jen lehce zčervenala a krásně se zasmála. „Děkuji vám za lichotku, to jsem moc ráda, že se vám můj zadek líbí. Mě osobně se zdá být až moc velký, ostatně i můj přítel mi říká, že bych měla trochu zhubnout.“

Přítel !!! Ach ne, to nebyla příjemná zpráva. Ale co jsem čekal ? Že takové zázračné stvoření bude nezadané ? Můj zájem to však přesto nesnížilo, naopak.

„Váš přítel neví, o čem mluví. Neposlouchejte ho, vaše prdelka je takhle ta nejkouzelnější.“

Uběhlo opět několik desítek minut a restaurace se začala postupně vyprazdňovat. Také náš stůl už byl obsazen méně, ženáči spěchali za rodinou, a tak se stalo, že jsem krátce po uzavírce zůstal v restauraci jen já sám. Tedy sám, sám s tou kouzelnou servírkou. A navíc posilněn panákem na kuráž.

„Nechci vás vyhazovat, ale už máme po uzavírce a také bych chtěla jít domů,“ připomněla mi blondýnka, že bych se také mohl odporoučet.

„Já vím, slečno, ale já se od vás nějak nemůžu odpoutat,“ usmál jsem se. „Mohl bych vám něco nabídnout ?“

„Jistě, o co se jedná ?,“ zbystřila dívka. Jako většina ženských byla dosti zvědavá.

„Víte, mě nedopřává klidu ten váš fantastický zadek. Vím sice, že do Velikonoc je ještě daleko, ale co byste řekla tomu, kdybych vám dal deset tisíc za to, že vám na ten zadek pěkně nařežu,“ odvážil jsem se k tomuto dotazu. Nebýt toho alkoholu, jistě bych si něco podobného netroufl.

Očekával jsem, že se kráska urazí a vše rázně zamítne, ale místo toho se hlasitě rozesmála. „To je nějaký vtip, ne ?“, zeptala se, když se dostatečně pobavila.

„Ne, myslím to úplně vážně, opravdu,“ chytil jsem se okamžitě naděje, že to rovnou nezamítla. Že bych si přece jen to skvostné pozadí vychutnal ?

„A co byste z toho jako měl ?,“ vyzvídala dále slečna.

„Skvělý zážitek. Vím, možná se vám to zdá úchylné, ale třeba jste už někdy slyšela o s/m praktikách. No, a já jsem příznivcem těchto záležitostí a právě váš zadek se mi zdá jako ideální k této činnosti.“

„Já nevím, to je takové divné. Tatínek mě sice často tělesně trestal, pravda, většinou jsem si to opravdu zasloužila, ale že by ho to nějak vzrušovalo, to tedy nevím,“ uvažovala dívka a čím déle váhala, tím více jsem začínal věřit, že jí na ten zadek nařežu.

„Tak vidíte, jste na výprasky zvyklá a tak byste to jistě vydržela a uvažte, jak dlouho musíte běhat tady po place, abyste vydělala deset tisíc,“ lákal jsem jí dál.

„A jak byste si to vůbec představoval, kdybych tedy svolila ?.“

„Prostě byste jela se mnou domů a já bych vám tam vysázel nějakých pětadvacet, dostala byste deset tisíc a odvezl bych vás kam byste si přála.“

„Já ale teď nemůžu, čeká na mě přítel a už takhle mám zpoždění,“ namítla dívka. „Nešlo by to třeba zítra dopoledne, mám celý den volno,“ navrhla pro ní vyhovující termín a já se cítil na vrcholu blaha.

„Dobře, slečno, tady máte vizitku s mojí adresou. Očekávám vás přesně v 10 hodin a za každou minutu zpoždění dostanete jednu ránu navíc,“ upozornil jsem jí a opustil restauraci v tak skvělé náladě, jakou jsem neměl už hodně dlouho.

 

Druhý den jsem nemohl ani dospat. Probudil jsem se už před šestou po noci plné divokých a vzrušujících snů, ve kterých hlavní roli hrála blonďatá servírka, její fantastický zadek a rákoska. Doufal jsem, že si přes noc vše nerozmyslela a že se už za pár hodin stanou tyto sny skutečností. Vstal jsem, osprchoval se, učesal a vyčistil si zuby a zamířil jsem do obývacího pokoje, kde ve skříni bylo deset nejrůznějších rákosek, pět řemenů, několik bičíků a také jedny důtky, které jsem si před nedávnem přivezl z Německa. Jeden nástroj po druhém jsem bral do ruky a uvažoval, který bude pro tu rozkošnou dívenku s ještě rozkošnější prdelkou nejideálnější. Čas se neuvěřitelně vlekl, jak to ostatně bývá vždy, když se člověk na něco moc těší. A že jsem se těšil.

Už od půl desáté visel můj zrak na hodinách a s napětím jsem sledoval ručičky, kterak se blíží k vysněné desáté hodině. A přesně když se setkali na cílovém bodě, spadl mi velký kámen ze srdce. Ozvalo se krátké, dvojité zazvonění. Vstal jsem a zamířil ke dveřím, za kterými stála ona. Vypadala naprosto dokonale.

Byla decentně nalíčená, tak aby to bylo pěkné a přitom vkusné a vlasy měla na rozdíl od včerejška stažené do ohonu. Na sobě měla elegantní bílou blůzku a bleděmodré přiléhavé džíny. Ty jí obepínaly tak těsně, že jsem dokonale mohl vychutnat její nádherné nohy a ten vytoužený zadek.

„Dobrý den, tak jsem tady,“ pozdravila dívka.

„Dobrý den, slečno. Jste přesná, za to vás chválím,“ musel jsem ocenit její dochvilnost, i když mě trošku mrzelo, že mi nedala záminku k tomu, abych jí trest navýšil. „Tak jen pojďte dále.“

Vešla dovnitř a nasměroval jsem jí nejdříve do velké haly, kde jsem vždy vítal hosty. Kráčela přede mnou a já nemohl spustit oči z toho dokonalého pozadí. Jakoby to tušila, naschvál s tou prdelkou několikrát svůdně zavrtěla, což v mých naštěstí volných kalhotách málem způsobilo explozi.

V hale jsem jí vybídl, aby se posadila a když tak učinila, nabídl jsem jí něco k pití. Poprosila o minerálku a tak jsem odběhl do kuchyně. Nalil jsem jí plnou sklenici a sedl si naproti ní. Díval jsem se jí do krásných šedomodrých očí a vyptával se na nejrůznější věci. Odpovídala až překvapivě otevřeně a ochotně, zřejmě ve mně měla velkou důvěru. Až mě to zahřálo u srdce. Věděl jsem už, že se jmenuje Alena a ten věk, dvaadvacet let, jsem včera trefil naprosto přesně.

Asi po čtvrt hodině jsem usoudil, že nastal čas přejít k vrcholu dne. „Tak, slečno Alenko, nyní bychom měli přistoupit k tomu hlavnímu, tedy k vašemu potrestání. Ale aby to bylo zajímavější a aby trest nebyl bezdůvodný, řekněte mi nějaký důvod, za který si zasloužíte dostat výprask,“ zeptal jsem se jí.

Až překvapivě se široce usmála, na to, že jí za chvíli měl čekat dost nepříjemný „nášup“ na zadek a řekla. “Já nevím, já jsem hodná holka.“ Po chvíli přemýšlení si uvědomila, že mě tato odpověď příliš neuspokojila, tak dodala. „Možná jsem někdy trošku nedochvilná, občas také odmlouvám mamince, to je pravda.“

„Dobrá, takže důvod k potrestání bychom přece jen měli. Být drzá na maminku, to není nic hezkého. Původně jsem vám chtěl dát tou nejpružnější rákoskou, věřte, že to by byl velký tanec, ale to byste se týden neposadila,“ začal jsem a z jejího obličeje se začala vytrácet veselá mysl.

„Jak, rákoskou ?,“ zeptala se nechápavě.

„Prostě a jednoduše, podle mě je rákoska ten nejlepší a nejtradičnější nástroj k napravení hlavy zlobivým slečnám,“vysvětlil jsem jí, ale evidentně jí to neuklidnilo.

„Tak to pozor, já myslela, že mi naplácáte normálně rukou, rákoskou rozhodně dostat nechci, to bych měla jelita a jak bych to vysvětlovala příteli. Nehledě na to, že to by asi moc bolelo, já tedy rákoskou ještě nedostala, ale dovedu si to představit,“ začala protestovat Alena.

„Nechte mě domluvit, milá slečno,“ zvýšil jsem na ní trochu hlas. „Vzhledem k tomu, že se mi opravdu mimořádně líbíte, je mi líto poznamenat vaši rozkošnou prdelku jelity. Ale zase bez trestu odejít nemůžete, ostatně kvůli tomu jste přišla. A abych se přiznal, při výprasku rukou si zase váš zadek daleko lépe vychutnám a daleko lépe se s ním polaskám. Takže vám dám jednu nabídku. Místo pětadvaceti rákoskou vám dám jen deset ran rukou, samozřejmě na holou, ale jako přídavek vám změřím rektální teplotu a potom vás pozvu na oběd do jedné špičkové restaurace. Jste pro ?“

„Rektální teplotu ?,“ uchichtla se Alenka. „To mi jako strčíte teploměr do zadku ? Nešlo by třeba jen to pozvání do restaurace ?“ Po těchto slovech se jí opět vrátil smysl pro humor a okouzlovala mě stále víc.

„Ne, ne, kdepak. Chci splnit všechny tři body. Nejdříve trest, pak kontrola vašeho zdraví a nakonec odměna v podobě dobrého oběda,“ neustoupil jsem jí už více. Sám nad sebou jsem žasl, že jsem se vzdal té rákoskové show. Dosud u žádné jiné slečny jsem neustoupil ani o píď, naopak byl jsem vždy co nejpřísnější. Alenka však na mě působila jako zázrak. Uvědomil jsem si, že jsem se do ní zamiloval.

„Dobře, souhlasím, určitě to je lepší než odejít s jelity. Předpokládám, že si asi budu muset svléknout džíny, co ?,“ zeptala se a aniž by čekala na odpověď, zula se, stáhla jedním tahem džíny až ke kotníkům a vystoupila z nich. Na sobě nyní měla jen krajková tanga. Svůdně se přede mnou dvakrát otočila a já postřehl, jak nádherně jsou zařízlé mezi ty skvostné půlky. Striptýz však nebyl u konce a v mžiku byly dole i tanga. Poté se ke mně Alenka otočila čelem a já zíral zcela okouzlen na zcela vyholený rozkrok.

„Říkala jsem si, že když mě budete trestat jako malou holčičku, tak se na to nachystám a tak jsem si jí ráno oholila. Klidně si můžete zkontrolovat, že tam nemám ani chloupek,“ šokovala mě a já si uvědomil, že mě zcela bezostyšně svádí. A že se jí to dařilo. V okamžiku, kdy se lehce rozkročila a sáhla si mezi nohy, stalo se mi něco, co jsem už od puberty nezažil. Nastříkal jsem si do kalhot.

„Ty potvůrko,“ vyjekl jsem. „Za tohle pořádně přitlačím,“ začal jsem jí tykat.

„Tak si mě chyť,“ začala mi tykat i ona a rozběhla se do patra. Přitom se nepřestávala chichotat.

V tu chvíli jsem zapomněl na daný slib, popadl jsem tu nejbližší rákosku a vyrazil za ní. Zmizela v ložnici, odkud už žádné dveře nikam nevedly a odkud už neměla úniku.

„Ne, rákoskou ne, prosím,“ kňourala napůl v žertu, ale zřejmě i trochu strachem.

„Pojď sem a ohni se mi přes koleno, nebo to bude mnohem horší,“ nařídil jsem jí.

Chvíli váhala, ale pak vykročila směrem ke mně. Uchopil jsem jí za ruku, aby mě zase neutekla, sedl jsem si na postel a Alenka se mi poslušně ohnula přes koleno.

„Takže za to bezostyšné svádění mi nezbývá, než trošku zpřísnit trest. Dostaneš pětadvacet a rákoskou.“

„Já už budu hodná, udělám cokoliv, cokoliv co chcete, ale rákoskou néééé,“ ječela Alenka.

Napřáhl jsem se, ale až s neuvěřitelným citem jsem jí šlehl poprvé. Tak, abych jí nepoškodil tu hebkou kůži nejkrásnějšího zadku, jaký jsem kdy viděl. Přesto však zaječela, jako bych jí vraždil.

Po druhé a třetí ráně, které opět doprovodila jekotem, jsem dal chvilku pauzu a tak se zmohla na další prosby. „To bolí, to bolí, já už budu hodná.“

„Jak hodná ?,“ zeptal jsem se a než odpověděla, dostala zásahy číslo čtyři a pět a její zadek přece jen lehounce zčervenal.

„Ta nejhodnější holčička na světě,“ slibovala.

„No dobře, tak mi dokaž, jak mě máš ráda a naprav, co jsi způsobila,“ dal jsem jí šanci a odložil rákosku na postel.

Vstala, lehce si pohladila zadek, ale pak klesla na kolena, vysvobodila mi z kalhot opět giganticky naběhlý penis a já se ocitl doslova v ráji. Tak jak kouřila ona, to jsem ještě nezažil a když ještě poslušně spolykala veškerou dávku mého semena, bylo jasné, že další výprask pokračovat nebude. Místo toho jsme se začali objímat, líbat a automaticky se přesunuli do postele, kde jsem do ní vnikl. Řádili jsme snad hodinu a byl to nejfantastičtější sex mého života. Také Alenka byla ve svém živlu. A já už věděl, že se ke svému příteli nevrátí. Tohle byla žena, na kterou jsem celý život čekal. A když jsme vedle sebe spokojeně leželi a odpočívali, úplně mě dostala svým dalším sdělením.

„Ríšo, kde máš tu rychloběžku. Víš přeci, že mi máš změřit tu teplotu.“

Uvědomil jsem si, že s Alenkou se rozhodně nudit nebudu :-)

Návrat do seznamu povídek