Neposlušná

Jsem neposlušná. Vím to. Vždycky jsem byla. Vzpurná, drzá, vzteklá a trošku rozmazlená. To je dost špatná kombinace s tím když má člověk rád výprasky. Nikdy nezůstane u pár plácnutí. A dneska už rozhodně ne.

Vypadá opravdu naštvaně. Jak byste se zachovali vy kdyby si vaše partnerka nechala dát na zadek od jiného? To bych ráda věděla. Co udělá on zjistím už brzo. Vlastně jsem to udělala částečně naschvál. Řekla jsem mu to dopředu, a udělala jsem to ikdyž mi to samozřejmě zakázal.

Hezky jsem se oblékla a nalíčila, vím že se mu to líbí, doufám že ho to třeba trošku obměkčí. Prohlíží si mě, ale nic neříká, a neusmívá se.

Přistoupil ke mě, pohladil mě po tváři a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě na ústa, na krk. Pohladil mě po bocích a přes látku mého tílka pohladil moje prsa. Stála jsem a nehýbala se. Pak mě najednou prudkým pohybem chytil za ruku, obrátil a ruku mi zkroutil za zády, až jsem vyjekla, spíš překvapením než bolestí.

Přimáčkl mě přehnutou bříškem dolů přes opěradlo křesla. Volnou rukou mi vyhrnul sukýnku a stáhl kalhotky. A je to tu. Prohlíží si jak vypadá můj zadeček po sobotě s kamarádem.

Dostala jsem jen rukou, nic proti tomu co mi dává on, ale to asi nebude moc polehčující okolnost. Stopy výprasku jsou stejně vidět, kraje zadečku jsou tmavší než střed, a na dvou místech je trochu fialový.

Prohlíží si mě tak hrozně dlouho. Buď abych se cítila hloupě, nebo možná přemýšlí co se mnou.

Přikázal mi zůstat přehnutá přes křeslo, jen si sundat sukni. Kalhotky mi zas natáhl zpátky. Rád mě pozoruje jen v prádle.

Opěradlo mě tlačí do břicha, ale netroufám si se zvednout, jen se zapírám rukama.

Slyším za sebou jeho kroky, míří ke skříni s rákoskou. Co taky jiného. Ale tou to hned nebude, pokládá jí přede mě na stůl, a z kalhot vytahuje pásek. Nemám ho ráda. Sice to s ním bolí mnohem míň než rákoskou, ale má ho všude sebou, už jsem s ním dostala víckrát než spočítám, a mnohdy v těch nejnečekanějších chvílích.

Cítím vzrušení a tlak v bříšku. Miluju ten pocit před testem, jsem nervozní, bojím se a těším zároveň. Nechává mě vychutnat si tu chvíli, nikam nespěchá. jen stojí a dívá se na můj vystrčený zadeček. Pak ke mě přistoupí, pohladí mě po něm a vytáhne kalhotky co nejvýš, takže je pořád mám na sobě ale zadeček nekryjí.

Ptá se mě proč jsem to udělala a jestli mi bylo jasné co přijde. Nesnažím se nic vysvětlit, vím že to teď ani nečeká. A co přijde chápu, takže jen přikývnu. To mu ale nestačí. „Ano pane, vím, prosím o potrestání“. Ráda to říkám a on to rád slyší. Pohladí mě v rozkroku. Uvědomuju si jak jsem vzrušená a mokrá.

První rána přichází nečekaně a je prudká. Vykřiknu, automaticky jsem se narovnám a chytám se za místo kam rána dopadla. Špatně, vím to. Rychle se vracím do určené pozice. Další rána. A zase prudká. Ale tentokrát se ovládám a držím. Vydržím tak 10 ran, ale je čím dál těžší se udržet. Cukám sebou a nahlas vzdychám. Začínám sebou kroutit. Dalších několik ran vydržím, ale pak už nemůžu a snažím se narovnat. „Tak to ne, holčičko“. Chytá mě za krk a tlačí zpátky přes křeslo. „Copak se ti to snad nelíbí? Myslel jsem že ráda dostáváš. Máš ten zadek po sobotě citlivej? To je ale tvůj problém, chtělas to a dostala, a teď dostaneš zas, a věř mi že si to budeš pamatovat. Uvidíme jestli si to pak budeš chtít ještě zopakovat“. Miluju ironii. Vím že by na mě nejradši křičel a hádal se se mnou, ale místo toho mě radši seřeže, mluví klidně a ironicky. Ale právě v tuhle chvíli bych asi dala přednost hádce, celý zadek je horký a bolí, nemluvě o otlačeném břichu a a krku za který mě pořád ještě drží.

Dá mi chvilku na vydechnutí, pak mě jednou rukou chytí abych se nemohla zvednout a pokračuje ve výprasku. Přemáhám se a zatínám prsty do křesla. Vím že se nesmím bránit, ale křičet můžu, má to rád. A tak křičím při každé ráně. Ne moc hlasitě, ale dost hlasitě. Snažím se soustředit na svůj dech a výkřiky, místo bolesti a čekání na další ránu.

Už nemůžu, slzy mi tečou do očí, a začínám prosit o odpuštění. Vždycky před trestem se těším na tuhle chvíli, navzdory tomu co jí předchází. Mám ráda když všechny myšlenky zmizí, když už nemám sílu odporovat a hádat se, když už nejsem vůbec taková jaká obvykle jsem. V tuhle chvíli si opravdu připadám jako holčička, jak mi tak rád říká. A opravdu tomu věřím když slibuju že už ho nikdy nebudu zlobit a že mě to mrzí.

Čekal na to. Nikdy s trestem nepřestane dokud nepláču a neprosím.

Dovolí mi postavit se. Musím se ale celá vysvléknout a rukama za hlavou klečet v koutě, zatím co on mizí v druhém pokoji. Pomalu se uklidňuju, brečet přestávám prakticky jakmile přestanou dopadat rány, a přemýšlím jak můj zadeček asi vypadá. Pokouším se nenápadně podívat. Nedá mi to a jednu ruku spouštím a opatrně se dotýkám natelkého pruhovaného zadku. Ano, vím že jsem nevydržela hodná moc dlouho. Jako by to čekal, vchází do pokoje.

Moje ruka rychle míří zpátky na svoje místo.

Trošku se usmívá a dívá se na mě. Pomalu míří ke stolu a bere do ruky rákosku. Asi bylo naivní si byť jen na chvilku myslet že mojí neposlušnost neviděl nebo jí promine. Už nechci, bojím se. Přistupuje ke mě a přikazuje mi natáhnout tu neposlušnou ruku před sebe. Pětkrát za sebou mě přes ní švihne rákoskou. Pak smím dát ruku znovu za hlavu. Tisknu si jí k temenu hlavy, když už jí nemůžu pohladit. Ale jsem rozhodnutá už neudělat ani pohyb dokud mi to nedovolí.

Sedá si na pohovku a nespouští ze mě oči. Přikazuje mi vypnout prsa a v kleče kolena roztáhnout co nejvíc od sebe. Je to nepohodlné, snažím se splnit jeho příkaz co nejvíc, ale bolí mě třísla a cítím se trapně když vím kam teď jeho pohled míří.

Nechá mě tak dokud už nevydržím a sedám si na paty.

Pak mě vyzve ať jdu k němu. Přehýbá si mě přes klín. Myslím si že bude pokračovat ve výprasku, a už už se chystám kňourat. Ale místo rány mě hladí, laská, dotýká se naběhlých míst a hezky ke mě mluví. Jsem ráda že už se nezlobí, že mluví mile, usmívá se. Zvedám se a líbám ho. Bere mě do náruče a hladí mě a líbá. Svlékám mu triko a rozepínám kalhoty, pod kterými se tísní naběhlý úd. Nechá mě vzít ho do ruky a hrát si s ním, líbat ho. Pak mě ale bere za ruku a vede mě do ložnice. Rákosku ale bere sebou.

Tam mě pokládá mě na postel, zbavuje se posledních kusů oděvu a lehá si vedle mě. Líbá mě po celém těle, hladí na prsou, mačká a kouše moje bradavky. Pak mi roztáhne kolena od sebe a zaboří obličej do mého klína. Vzrušení mi svírá břicho. Hladím ho ve vlasech a po ramenou. Zavírám oči a soustředím se na svoje pocity.

To ale nemá rád. Přikazuje mi dívat se na něj. Vydržím to jen chvíli, pak oči znovu zavírám. Podruhé mi už nepřikazuje dívat se. Jazykem a prsty střídavě doráží dovnitř a dráždí klitoris. Toužím aby do mě prudce vnikl, toužím cítit v sobě jeho sílu a jeho teplo.

Příkazuje mi kleknout si na všechny čtyři. Bere do ruky rákosku a švihá mě s ní. Ale ne příliš silně, to už není trest. I tak jsou švihy na zbitém zadečku bolestivé a cukám sebou a vzdychám.

Zároveň s ranami zasunuje svoje prsty hluboko do mě a já při každé ráně prudce přirážím proti němu.

Pak odkládá rákosku a dál mě plácá rukou. Když už to nemůže vydržet, přikazuje mi lehnout si na břicho. Chvíli líbá a hladí můj zadeček, pak mě bere za zápěstí, dává mi ruce nad hlavu kde mi je pevně drží, jako bych se snad chtěla bránit, lehá si na mě a konečně do mě zezadu vniká. Přiráží pomalu, nikam nespěchá, pak zas zrychluje a zas zpomalí... „Takhle je to moje hodná holčička..“ to jsou poslední slova která vnímám přes vlnou nádherného orgasmu.

Návrat do seznamu povídek