Dárek k narozeninám

Alžbětě se dnes nechce vstávat. Vzala si volno. Poslední dny je nějaká přetažená a dnes má narozeniny. Je jí 36. No, letí to! Venku drobně prší. Těšila se na krásný červencový den. Zas jim ta předpověď moc nevyšla! Někdo zvoní! Koho to sem čerti nesou! Pošta tu byla včera. Pohled na hodinky. Ježíš, ono už je 10! Obléká si župan. Před domem stojí černý superb a u něho 2 muži. „Jste Alžběta Krátká?“, optá se ten vyšší. Ano. „Blahopřeji Vám k narozeninám. Mám Vás odvézt do Prahy. Čeká Vás tam manžel. Je to překvapení madam! Oblékněte se svátečně. Ale jistě mladá paní, známe ženské. Dojdeme si zatím na svačinu. Tak za půl hodiny!", loučí se muži.

No co to je za blbost. Tohle Petr nikdy nedělal. Že by šel do sebe! No, nechá se překvapit. Vezme si tyhle letní šaty! Trochu nalíčit. Kafe! Kafe musí, však počkají. Vychází ven. „Ready madam?“, muž jí galantně otvírá dveře auta. Tuhle část Prahy nezná! Auto zastavuje před činžákem z třicátých let. Vcházejí dovnitř. Alžběta má pocit nejistoty, který hraničí se strachem. Muži to vycítí. Pevně ji chytí pod paždí a strkají dovnitř nějaké místnosti. Je tam úplná tma. Dveře se zabouchnou. Asi po deseti sekundách se rozsvěcují tlumená světla tvaru jakoby louče. Uprostřed místnosti stojí muž v kožených kalhotách a vestě bez rukávů. Pas mu obepíná široký opasek a za ním---proboha, to je přece bič. Ten chlap nahání hrůzu. Silné chlupaté ruce, husté černé vlasy, srostlé obočí, trochu břicho a tak 100-110kg. Alžběta se otřese. A ta místnost! Je to replika středověké mučírny. Kamenné zdi, různé háky, na stěnách desítky bičů, rákosek, důtek a i jiné nástroje, jejichž funkci nechápe. V jednom rohu----to je asi natahovací žebřík. V druhém pranýř, jak to zná z filmů. Ve třetím velké křeslo s hřeby. A tohle! Alžbětě začíná svítat-----trestná lavice s posuvným upevněním na ruce a nohy, které se ovládá klikou. Tělo se dá tedy natáhnout podle výšky oběti. Je vyznavačkou spankingu a tyhle věci zná. Mnohokrát se různé výprasky odehrály v jejích fantaziích. Má za sebou i reál v domácím prostředí. Tohle vidí poprvé a nepochybuje už o tom, že za chvíli okusí, jak to funguje. Ďábelský nápad! Že by na to přišel Petr sám? Z úvah ji vyruší bas toho odporného chlapa—„jsem mistr Robert a vysázím Vám 25 ran rákoskou na holý zadek na této trestné lavici.“ Monstrum zatáhne za zvonec. Do místnosti vstoupí dva muži v kápích. Vrhají se na Alžbětu a svlékají ji donaha. V dalších vteřinách je upevněna na trestnou lavici. Ještě ji podkládají pod bedra stočenou deku. Nemůže se ani hnout. Nohy má upevněny hodně zeširoka a zadek vystrčený. Ten hnusák ještě pootočí klikou a natáhne její tělo tak, že jakýkoliv pohyb je vyloučen. Alžbětu ta bezmoc silně vzrušuje a cítí, jak vlhne. Kreatura bere do ruky rákosku. Najednou se ozve místností bolestný zoufalý ženský výkřik. Alžběta se i přes tu pozici otřese. Proboha, co to je? Monstrum se chechtá. A znovu zoufalý křik. Pochopila----ty svině to pouští z reproduktoru. Čertovský nápad!. A na její zadek už dopadá první úder. Je velmi silný. Ostatní rány dopadají v pětivteřinových intervalech. Kreatura mlčí. Řeže ji beze slova s neúprosností stroje. Alžběta začíná bolestí křičet. Po dalších ranách už konkuruje tomu reproduktoru, který se občas ozve. Je to šílené! Dole to z ní už teče. Nejde to ovlivnit. Skoro orgasmus. Bolest už nevnímá. Konec--25!! Ten hnusák se opět chechtá a odchází. Leží tu sama na lavici a cítí horkost a škubání v zadnici. Rozkrok je stále silně překrven.

Dva muži v kápích ji odvazují a přenáší do vedlejších dveří. „Cítíte se dobře?", zní otázka. Co na to má říct? Takhle to ještě nezažila. Prdelka jí pálí a třese se. „Dejte si sprchu a pak se ještě neoblékejte. Musíme vás ošetřit.“, hlas zní o poznání měkčeji než v prvním dějství. Pomalu se skrápí proudem vlažné vody. Je i dost zpocená. Pozadí raději vynechává. „Tak se nám tady položte na tu lavici!", přikazuje hlas. Alžběta se vyděsí. Je to ta samá lavice, na které ležela před chvílí, ale uposlechne povelu. Muži si jejího úleku všimnou. Jeden jí ukazuje dózu s nějakou mastí a hned ji lehce natírá zadek. Příjemně to chladí. Ještě okamžik leží. Pomalu se obléká a vychází před ten starý barák. U taxíku stojí Petr. V ruce má kytku. „Vše nejlepší! Zvu Tě na oběd“, políbí ji a otevírá dveře audiny. Stále prší, ale na tyhle narozeniny dlouho nezapomene!

Návrat do seznamu povídek