Teroriste

Vydeseny dav zaku a ucitelu se shromazduje pod
hlavnemi samopalu v telocvicne.
Neuveritelna vec se stala skutkem. Cerni zakuklenci
vypadaji klidne, zda se, ze maji vse dobre
naplanovano a vse jim hraje do not. I Ty se snazis
byt klidna, ale neodbytny strach se Ti prece jen
vkrada do mysli. Prepada Te
pocit, ze hra teroristu na unos vsech zaku vasi
skoly a zadani vykupneho je jen jakasi hra, ze ve
skutecnosti jim jde o neco jineho a nakonec celou
skolu i s vami vyhodi do vzduchu.
Musis neco udelat. Citis to. Obhlizis si situaci.
Teroristu v telocvicne je sest a v tak malem poctu
nemohou uhlidat tri stovky lidi naprosto dokonale.
Stojis nedaleko hlavnich dveri, ktere hlida pouze
jeden muz. S tlukoucim srdcem se rozhodnes to
risknout a probihas kolem nej. Ozbrojenci chvili
trva, nez si uvedomi, co se deje. Slysis za sebou
strelbu, ale to uz mizis za prvnim
rohem chodby.
"Chytte jej!" slysis za sebou.
"Je to holka," krici druhy hlas.
Snazis se dobehnout k vychodu ze skoly. Hlidkuje tam
vsak sedmy muz a prave dostava vysilackou nejakou
zpravu, s nejvetsi pravdepodobnosti o Tobe.
Slysis, ze za Tebou bezi nejmene dva, tak bez
meskani vybihas po schodech do vyssich pater skoly.
Vbihas na damske toalety a rychle vyhlizis z okna.
Policie se pod pohruzkou teroristu, ze zacnou
zabijet rukojmi, musela stahnout z dohledu za rohy
okolnich budov, tusis, ze budou mit maskovanou
zakladnu s dalekohledy na protejsim kopci. Nejakou
zpravu predat! Ale jak?
Vsimas si, ze Te oslnuje prudke slunce a nad
umyvadlem je prece zrcadlo.
Strhavas zrcadlo ze zdi. Skautska minulost se Ti ted
bude hodit. Morseovka se jen tak nezapomina.
Nejdriv parkrat zablikat na ziskani pozornosti a pak
jiz nastavovanim zrcadla do okna vysilas kratke a
dlouhe impulsy. Chces byt co nejvic strucna.
Vysilas: V, T,E,L,O,C,V,I,C,N,E, J,I,C,H, J,E,
S,E,S,T, S,E,D,M,Y, U, V,C,H.
Vtom citis u spanku nabitou zbran. Leknutim poustis
zrcadlo z ruky a to se s rinkotem rozbiji na tisic
stripku.
"Rozbite sklo prinasi smulu, " pravi zakuklenec,
ktery Te vypatral. Strka Te pred hlavni sve zbrane
zpet do telocvicny.
Velitel teroristu si tam mezitim sundal cernou kuklu
z hlavy. Je to urostly blondak nemeckeho typu.
Celkem pohledny, ale vyraz jeho obliceje napovida,
ze s Tebou nebude mit zadne slitovani.
"Snazila se ze zachoda poslat zpravu zrcadlem,"
oznamuje mu muz, ktery Te privedl.
"Fajn, tak zastrelte tady toho kluka, at vsechny
dalsi devky vidi, ze to myslim vazne," ukazuje na
nahodne zvolenou obet. Drobny klucik z 1.A, jeste
spis dite, je cely zeleny strachy.
"Ne, zastrelte radsi me," kricis a vrhas se pred
kluka. Je to silene, ale pomysleni na vlastni smrt
je Ti milejsi, nez to, ze bys mela zit dal s
vedomim, ze by zemrel nekdo nevinny kvuli Tobe.
"To by bylo moc jednoduche," smeje se vrchni
terorista, "za tvoji vzpurnost te musim potrestat a
rozhodl jsem se, ze to udelam tak, ze se budes
divat,jak tvuj kamarad umira."
"Ale on prece nic neudelal! Prosim, potrestejte me
tak, abych to pocitila jenom ja."
Velitel se na chvili zamyslel. Pak mu po tvari
prebehl sadisticky usmesek:
"A to bychom mohli. Ti tupci venku se budou urcite
jeste minimalne hodinu domlouvat co dal, a tak muzem
trochu polevit v pozornosti a doprat si trochu
povyrazeni, co vy na to chlapy?"
Souhlasne zamruceni je mu odpovedi.
"Ludvo, vybal fidlatka," zni jeho dalsi rozkaz.
Zalije Te obrovsky rumenec, kdyz si predstavis, ze
Te tito chlapi znasilni pred celou skolou. Jenze se
ukaze, ze sadisticky velitel myslel slovem
povyrazeni neco trochu jineho. Spiklenec, ktereho
oslovil Ludva, totiz vytahuje z tasky hrozive bici
nastroje.
Velitel se smeje Tvemu zdeseni a rika:
"Svlekni se do pul tela a poloz se brichem na tuhle
lavici. Tvuj trest bude kruty, jak si jej zaslouzis.
Rovnych sto ran."
Rozklepane si svlekas halenku a rozepinas
podprsenku. Zda se Ti, ze snad vsichni kluci na
skole tresti oci, aby zahledli co nejvic detailu
Tveho polonaheho tela. Stydlive si zakryvas rukama
nadra a ulehas na lavici.
Poutaji Te remeny a provazy za ruce a nohy, abys
mela jen malou volnost pohybu.
Pristupuji k Tobe dva, kazdy z jedne strany. Prvni
ma v ruce dlouhou dutou bambusovou hul, druhy tezke
kozene dutky s rozvetvenymi konci. Treti muz je
pripraven opodal nahlas pocitat dopadnuvsi rany.
Vyprask pres Tva obnazena
zada muze zacit.
Prvni Te uderi muz s holi. Vlna stiplave bolesti
skubne Tvym telem. Chces to snest statecne, ale to
jiz dopadaji na Tva zada dutky. Bolest z nich je
snad jeste vetsi, takova spise ostre paliva. Oba Tvi
mucitele se pravidelne stridaji. Ani ve snu by Te
nenapadlo, ze biti muze byt az tak nesnesitelne
bolestive, oba muzi Te ale mrskaji skutecne celou
svou silou. Zmitas se v poutech pod ranami a snazis
nekricet, obcas se to ale nezdari a Tvuj vykrik
narusi monotonni pleskani trestnych nastroju. Oci
mas najednou plne slz,
mas pocit, ze Te snad ubiji k smrti. Spatne se Ti
dycha.
Treti muz v Tvoji blizkosti pocita. U cisla ctyricet
sest da velitel pokyn k zastaveni. Doufas, ze se
obmekcil a rozhodl se Tvuj trest zmensit, protoze Te
odvazuji a pomahaji zvednout. Snazis se ohlednout na
sva bolava zada, jake
stopy tam hul a dutky zanechaly, ale nedari se Ti
to, protoze Te odvadeji k zebrinam. Citis se jakoby
mimo a uz Ti ani nevadi, ze vsichni ocumuji Tve
mlade poprsi.
Jenze prave prsa maji byt pristim cilem sadistu.
Neveris vlastnim ocim a lide z Tve skoly taky ne,
kdyz Te poutaji k zebrinam zady a pristupuje k Tobe
jeden surovec s tenkou rakoskou.
Dostat rakoskou pres zadek musi byt zly, ale na
prsou se prece stopy nemusi ani nikdy zahojit.
Nelidska bolest projizdi Tvym telem, kdyz Te ten
katan sleha pres kozicky. S hruzou sledujes, jak Ti
na nich nabihaji osklive
narudle pruhy. Matne zahlednes odmaskovaneho
velitele, v obliceji ma vyraz blazene extaze a jeho
poklopec je velmi vybouleny. Jecis temer pri kazdem
svihnuti, kouses se do rtu a snazis byt statecna,
dari se Ti to ale jen zcasti. Od ctyriceti sedmi do
sedmdesati peti pocita vybrany terorista, kdyz uz
mas prsa v jednom ohni, dostavas i par ran pres boky
a brisko. Pak dava velitel opet povel k preruseni
exekuce.
Odvazuji Te od zebrin a vedou ke koze, kde mas
prehnuta dostat poslednich dvacet pet ran karabacem
na holou zadnici. Roztresenymi prsty zapasis se
zipem svych dzin, nakonec si je stahujes i s
kalhotkami ke kolenum a predklanis se do ponizujici
pozice. Opet Te poutaji.
Karabac je nejkrutejsi ze vsech pouzitych nastroju.
Kazda rana Te na chvilku uvede do hotove agonie, kdy
se vubec nejsi schopna ovladat. Snazis se aspon byt
statecna a natolik se kontrolovat, aby ses potupne
nepocurala, coz se Ti dari, jinak ale Tvuj bolestny
narek urcite pusobi na usi sadistu jako rajska
hudba. Po par ranach je Tvuj rozsekany zadecek v
jednom ohni. Zda se Ti, ze ten nelidsky vyprask trva
nekonecne dlouho. Konecne slysis cislo devadesat
devet. Tusis, ze posledni rana bude nejkrutejsi, tak
poslednim zbytkem svych sil zatnes vsechny svaly.
Rana vsak nedopadne. Skrz zavoj slz k Tobe pronikne
zvuk nekolika vystrelu, ztracis vedomi.
Pozvolna se probiras. Lezis na zadech v posteli
nejakeho nemocnicniho pokoje.
Vedle Tveho luzka sedi nejaky muz a prijemne se na
Tebe usmiva. Citis se otupela a prelezela. Jakmile
muz uvidel, ze ses trochu rozhledla rika:
"Ahoj Petro. Ja jsem porucik Jan Dobrovsky. Velel
jsem oddilu, ktery vas mel osvobodit. Povedlo se nam
to jen diky tobe a tak ted jsi nase princezna a my
se o tebe postarame. Nenechali jsme te v normalni
nemocnici, protoze tam
by ty zraneni hned desinfikovali proti infekci a to
by mohlo vyrazne zkomplikovat jejich pozdejsi
hojeni. Myslim si, ze by bylo neodpustitelne, aby
tak krasna a statecna divka mela do konce zivota
jizvy jenom proto, ze se o ni nikdo nedokaze
adekvatne postarat. Tak jsme te odvezli na nasi
zakladnu,
doktor Sminka, ktery se o tebe stara, je velmi
zkuseny a vi, jak uzivat ruzne masti v kombinaci s
nejmodernejsimi vedeckymi metodami. Rika, ze se ti
to behem par tydnu zahoji bez problemu."
Zjistujes, ze pod tenkou dekou, kterou jsi prikryta,
mas cele telo zavazane v obvazech. Necitis bolest,
jsi na pokozce zcela znecitlivela.
"Doktor ti dal sedativa, abys necitila bolest,"
pokracuje vysvetlovani, "pomohlo to, aby se ti telo
vic uvolnilo a hojive procesy se mohli nastartovat.
Prospala jsi tri dny. Jo abych nezapomnel, mam te
hlidat, abys hodne pila,
protoze te odpojili od kapacky."
Podava Ti sklenici s nejakym dzusem a pomaha Ti
sednout si. Jsi slaba a mota se Ti hlava. Napijes
se. To trochu pomaha. Divas se porucikovi do oci. Je
to pohledny a velice prijemny mlady muz. Trochu se
cervenas.
"Ja a krasna?" rikas, abys aspon neco rekla. Nic
lepsiho Te momentalne nenapada a chces, aby Te
slysel neco rict. Uvedomujes si, ze to bylo asi dost
hloupe placnuti, protoze poprve Te asi videl osklive
zbitou v te telocvicne
a ted v te neforemne halde obvazu sotva muzes
vypadat jako vrchol zenske krasy.
On Ti pomaha si zase lehnout. Je velice jemny. Rika:
"Jsi hodne krasna. Vis, mozna se divis, proc je tady
s Tebou nejaky vojak, ktery by mel jako stroj
zabijet a kterym mozna opovrhujes. Ja jsem si ale
vlastne jen kvuli tobe vzal dovolenou, abych ti
pomohl zpestrit uzdravovani.
Samozrejme, jen jestli chces. Zacal jsem te totiz
bezmezne obdivovat a to te vubec neznam. Ne, neboj
se, jsem soudny clovek a vim, ze se ti to zda
pritazene za vlasy. Jenze my se leta pripravovali na
moznost stretu s teroristy, jezdili na skoleni do
ciziny, ale nebyt tebe, tak by to vsechno
skoncilo nepredstavitelnym masakrem. Dostali jsme
jejich velitele ziveho a ver mi, ze jsme si ho i za
tebe podali poradne. Prozradil nam presny plan,
ktery meli. Byli by vas po predani penez vsechny
odpalili do vzduchu, aby
mohli v nastalem zmatku nerusene utect podzemnim
kanalem. My bychom si netroufli bez tvych informaci
zautocit, protoze v nasi rozvedce byl zradce, ktery
poskodil pocitacovy program, aby se nam jevilo, ze
teroristu je vic nez deset a proti tak vysokemu
poctu bychom nedostali povoleni zautocit.
To bylo od tebe velice chytre, ze jsi nam dala vedet
zrovna o jejich poctu, i kdyz te hned chytili. Pak
kdyz jsem slysel od zachranenych, ze jsi byla
ochotna klidne i zemrit pro toho kluka, pochopil
jsem, ze musis byt opravdu
nevsedni divka. Nebyt toho, ze se ti uchylove divali
na tve utrpeni, nemohlo by se nam podarit odstranit
toho u vchodu a dostat se az k nim nepozorovane.
Urcite by zemrela i spousta tvych kamaradu. Ja vim,
muselo to byt pro tebe priserne, ale aspon to nebylo
zbytecne a ver mi, ze za dva mesice nebudes
mit na kuzi ani skrabnuti."
Jsi skoro dojata, na takovou chvalu nejsi zvykla.
Udelala jsi prece jen to, co Ti v danou chvili
prislo prirozene udelat.
Po par minutach zase vycerpane usinas.
Probudi Te rodice. Jsi prekvapena, pustili je za
Tebou na tajnou zakladnu.
"Dcerusko, co ti to udelali," narikaji.
"To bude v poradku," usmivas se na ne.
"Ale meli by te poslat do normalni nemocnice, uz ti
prece nic nehrozi, ze ne?"
"Ne, ale tady mi je dobre," odpovidas.
Louci se s Tebou a v doprovodu vojaku odchazeji.
Druhy den se jiz citis silnejsi, ale zato Te svrbi
vsechna poranena mista a snad i ta neporanena.
Porucik, ktery tu s Tebou travi vetsinu casu
povidanim a kteremu jiz tykas a oslovujes jej Honzo,
ti vysvetluje, ze je to dobre
znameni, ktere znamena, ze se ty rany zaceluji. Sam
Ti osetruje zada nejakou masti, se zbytkem tela a
dalsimi ukony, u kterych je muz nepripustny, Ti
pomaha vojenska zdravotnice, ktera ma za ukol peci o
Tebe. Ta ale prichazi
pouze vyhradne na zavolani.
Uz muzes chodit bez podpirani, radsi mas ale co
nejvic
odpocivat. Ctes si noviny a zjistujes, ze unosu ve
vasi skole se venuji hodne i po nekolika dnech.
Prinaseji rozhovory s ostatnimi studenty, kteri
vyzdvihuji Tvou odvahu a statecnost. Pry Ti dokonce
uplne cizi lide posilaji kvetiny a drobne darky,
samozrejme na zakladnu Ti to nosit nemohou, takze Te
to pry ceka az doma. Jsi z toho hrozne nesva a
sverujes se Honzovi.
"Z toho si nic nedelej, slava je pomijiva. Brzy na
tebe zapomenou a uvidis, ze bude vsechno zase jako driv."
Dny ubihaji. Se zranenimi je to uz lepsi, ale porad
se Ti spatne sedi, a tak vetsinu casu se neklidne
hnizdis na posteli a hledas polohu, ktera by Ti
nevadila. Honza se Ti to snazi ulehcit, jak jen
muze. Poznavas, ze je to skvely clovek, ktery Te ma
opravdu hodne rad. Jsi do nej zamilovana, ale nejsi
si jista, jestli se mu libis, kdyz Ti jeste nektere
ranky hyzdi kuzi. Navic jsi o vice nez deset let
mladsi nez on a to take neni moc obvykle.
Ten den vecer Ti jako vzdy osetruje zada. Tam uz je
to v podstate uplne dobre, mas pocit, ze se spise chce
svymi prsty mazlit s Tvym telem. Najednou rika:
"Peto, ty se na me budes zlobit, ale ja ti to musim
rict. Vzdycky kdyz te hladim po zadech a ve vlasech,
tak mam strasnou chut te nekdy hladit i tam vpredu."
"Me by se to taky libilo," spitnes.
Pohledy oci rikaji vse.
Jemne Te otaci a citis jeho silne ruce na prsou. Jsi
vzrusena, bradavky mas pevne jako nikdy predtim.
Hladi Te. Je to nadherne.
Ruce pomalu klouzaji niz a niz po Tvem tele. Sundava
z Tebe volne saty a premistuje svuj zajem k Tvemu
klinu.
Sama roztahujes nohy a tlacis sve telo proti
posteli. Na zadecku a zadech zdale jeste citis bolest, ale
vzpominky na straslive biti jsou nyni spise prijemne. Nebyt
toho, nebyla bys poznala tohoto muze, chytreho, silneho,
odvazneho, cestneho, jemneho i hrubeho.
Usty se prisava k Tvemu centru rozkose. Zda se, ze
Te zaplavuji snad hodinu trvajici slastne krece. Pred
nedavnem jsi na vlastni tele poznala, jak chutna
peklo a takhle, takhle to muze chutnat jen v nebi.
Zvedas se, abys mu podekovala za rozkos, kterou Ti
dal.
Ze jej to take vzrusilo, mu vidis na obliceji i na
kalhotech. Rychle se vzpamatovavas a rozepinas mu
kalhoty.
"To nemusis...," rika zastrenym hlasem.
"Ale jo!" rikas rozhodne. Laska je prece nesobecka,
nezna zadnou jednostrannou rozkos.
Spatrujes jeho majestatni chlupate muzstvi. Hrajes
si s nim rukama a jazyckem olizujes spicku. Citis, jak to
tvrdne. Neuveritelne zvetsuje delku a tloustku.
Stahujes predkozku, aby sis mohla prohlednout fialovy zalud
sveho milence. Beres jej mezi rty a jemne zmoulas. Pak
nechavas vklouznout cely jeho ud hluboko do pusy. A
zase vyplivujes. A znovu klouze do Tvych ust. Pohybujes
hlavou po jeho penisu sem a tam, vlasy Ti divoce
vlaji.
Jeho svalnate telo je pokryto potem, zrychlene
oddychuje.
"Peto, uz budu. Pust me, at se muzu vystrikat
vedle."
Nechavas jej vyklouznout z ust, ale pevne jej drzis
v ruce. Zvedas oci, abys videla jeho, a rikas:
"Kdepak, pekne mi to udelej do pusinky, jako se ja
udelala do tvoji!"
Kdyz uz rozkos, tak maximalni. Beres ho znovu do
pusy, tentokrat jis opatrne. Bez pohybu krcniho svalstva,
pouze oblicejem sajes jeho penis. Tvare se Ti
nadouvaji, jako bys byla krecek.
"Och, Peto, ty jsi tak skvela, oooo," stena Honza
blahem.
Kolena se mu nepredstavitelne klepou a jeho ocas
vystreluje gejziry huste lepkave tekutiny do Tvych
ust.
Musis rychle polykat, aby ses nezacala dusit. Chutna
to divne, ale to je Ti uplne jedno. Netusila jsi, ze
toho muze byt tolik a zda se, ze ani on ne.
Kdyz konecne dostrika, vytahne jej z Tve zaplnene
pusinky a vycerpane se hrouti k Tobe na zem. Je uplne grogy,
jako by prave dobehl maratonsky beh ve svetovem
rekordu.
Musis se nad Tim zasmat. Clovek, ktery se
nerozklepal ani kdyz se musel postavit nebezpecnym teroristum,
kde kazdy chybny krok mohl znamenat smrt jeho vlastni,
muzu jimz velel, nebo nevinnych mladych rukojmi, se trese
jako ratlik, kdyz se mlada holka pomazlila s tim, co
ma mezi nohama. Inu, jsou ti chlapi takovi zvlastni,
pomyslis si. A to jeste priste zazije lepsi veci, v
sexu tohle prece byva pouha predehra...

KONEC