Eviččin Víkend

Malá Eva žila společně se svými staršími sestrami Ilonou a Magdalenou v domku na předměstí. Vychovávala je babička, neboť rodiče sester tragicky zahynuli, když byl Evě jeden rok. Babička byla již celkem stará a na výchovu vnuček příliš nestačila. Navíc byla malá Eva babiččin mazlíček, takže se nelze divit, že to bylo velmi zhýčkané dítě.

Nás příběh se začíná odehrávat v době, kdy bylo Evě třináct let. Její sestře Iloně bylo osmnáct, Magdaléně pak šestnáct. Obě navštěvovaly blízké gymnázium.
Eva nedávno dospěla do věku, kdy se dívky zajímají o sex, a tak najednou začala s velkým zaujetím poslouchat tlachání svých sester o klucích, umělcích a tak dále, které ji dříve připadalo hloupé a nezáživné. Převládajícím subjektem hovoru všech dívek a mladých paní v okolí byl povětšinou školní gynekolog Jeřábek.

Doktor Jeřábek měl svou ordinaci přímo ve škole a proslýchalo se, že tam dokonce tráví i převážnou většinu víkendu. Ne sám. Gynekolog Jeřábek měl totiž dle mínění všech žen, které s ním měly co do činění, úžasný talent k dělání mnohonásobných ženských orgasmu a navíc prý vydržel jako kůň. Tuto skutečnost potvrzovala nejstarší Ilona, která tvrdila, že gynekolog Jeřábek je skutečný chlap se vším všudy a jen on ji dokázal pohlavně ukojit. Magda se chystala na gynekologickou prohlídku příští týden, a tak byla nezbedná Eva velice zvědavá, jak u doktora Jeřábka její druhá sestra pochodí.

Skutečnost předčila očekávání. V úterý po prohlídce Magda přiběhla domů v naprosté extázi, nevnímala nikoho kolem sebe, skočila na postel a strčila si ruku pod sukni. Eva nevěřícně zírala, jak si sestra zcela beze studu před ní prudkými pohyby dráždí postěvák a zmítá se v orgasmických křečích. V kalhotkách Magda vůbec nepřišla, zřejmě si je doktor ponechal jako suvenýr.
"Ty krávo, ten mi tak rozmrdal piču, " supěla Magda mezi vzdechy.
"Jeřábek je bůh! " zařvala a se zavřenýma očima se opět celá roztřásla.

Ten den Magda nepřišla ani k večeři a když Eva s Ilonou přišly do jejího pokoje, viděly, že spí úplně nahá, ve tváří výraz vyčerpané blaženosti. Prostěradlo pod jejíma nohama bylo tak zprasené, že by nikdo nevěřil, že Magdička je ve skutečnosti velice čistotná dívenka. Ilona se jen zasmála a něžně spící sestru přikryla peřinou.

Jméno doktora Jeřábka se po této události zahnízdilo v Eviných myšlenkách velmi silně. Pravidelně večer onanovala a představovala si, že souloží se svým ideálem. Když to tak trvalo asi měsíc, došlo jí, že to již jen s představami nevydrží. I když doktora Jeřábka nikdy v životě neviděla, rozhodla se, že udělá všechno pro to, aby jej poznala, co možná nejlépe.
Protože ji žádná neplecha nebyla cizí, okamžitě našla ve Zlatých stránkách číslo do školní ordinace a roztřesenými prsty jej vytočila. Když se v sluchátku ozval hlas zdravotní sestry, potlačila všechny emoce a chladně pronesla, že potřebuje mluvit s panem doktorem Jeřábkem. Sestra ji doktora předala a ten se otázal, co si přeje. Eva se bez váhání představila jako Darina Kudláková, 16 let a že ji nějak divně svědí stydké pysky a jestli by ji doktor nevyšetřil, nejraději o nějakém víkendu, přítomnost sestry prý není nutná. Doktorův hlas viditelně pookřál a po chvíli listování v zápisníku ji odvětil, ať přijde v pátek za čtrnáct dní v 13 hodin a ať se připraví na to, že komplikovaná vyšetření mohou trvat i dva dny. S těmito slovy zavěsil a Eva si musela jít vyměnit kalhotky, které ji tak provlhlý během poslouchání doktorova erotického hlasu.

Na daný víkend se musela Eva důkladně připravit. Sestrám raději nic neřekla, babičce oznámila, že onen víkend pojede s rodinou jedné své spolužačky na jejich chatu a že se vrátí až v neděli. Věděla, že musí doktora přesvědčit, že je ji už více než patnáct let, tedy spíše těch šestnáct, které nahlásila, a tak si vyrobila falešnou průkazku VZP a uvažovala o tom, jaký make-up a oblečení by dodal zdání, že je starší. Pak ji došlo, že velkou překážkou je její panenství, které by doktor samozřejmě ihned poznal a i kdyby ji přesto šukal, určitě by ji počáteční bolest připravila o velkou část rozkoše. Proto se o panenství připravila sama, na záchodě si do vagíny brutálně narvala co největší úsek dlouhatánské gumové hadice. Strašně ji to bolelo a navíc to hodně krvácelo a ona si tím chudinka ještě v pochvě kvedlala sem a tam, aby nevypadala nepromrdaná. Na tomto místě bych chtěl jako autor poprosit všechny, kteří(které) mají s takovouto procedurou nějaké zkušenosti, aby mi poslali návrh nástroje, který by byl pro mladé dívky poněkud jemnější. Já to zveřejním někde na svých stránkách, aby se holky mohly informovat. Ovšem zpět k Evě. Tu následující dva dny kundička úděsně pálila, vůbec neměla pomyšlení ani na onanování, ale potom bolest ustoupila a vše se vrátilo do zaběhnutých kolejí. Pak nastal pátek s velkým P.

Ve škole se Eva mazaně omluvila z poslední hodiny, že ji bolí bříško, a spěchala domů. Tam se honem umyla , navoněla drahými voňavkami, rtíky si zvýraznila rozsáhlým užitím rtěnky, oční stíny, přepudrovat obličej, uvolnila a rozčesala své dříve do copu spletené blonďaté vlásky, oblékla bílé spodní kalhotky, červené bolerko bez podprsenky, dlouhou bílou sukni, nazula černé střevíce s vysokým podpatkem, popadla babiččinu nejfajnovější kabelku a s radostným očekáváním vyrazila do areálu místního gymnázia.

"GYNEKOLOGICKÁ ORDINACE, MUDr. Ferdinand Jeřábek", hlásal obrovský nápis na dveřích, jméno zdravotní sestry uvedeno nikde nebylo. Kvůli té sem ženy nechodily!
Eva se opatrně ujistila, že v čekárně nikdo není a zaklepala na dveře.
Ozvaly se kroky uvnitř místnosti a v otevřených dveřích stanul urostlý muž středního věku v bílém plášti.
"Dobrý den, já jsem Darina Kudláková, "představila se Eva, "byla jsem objednána na dnešní třináctou hodinu. Tady je kartička moji pojišťovny."
"Vítejte u mě, "pousmál se doktor, ledabyle pohlédl na kartičku a znaleckým okem si Evu chvíli měřil. Pak se poněkud zamračil, vzal si průkazku pojišťovny a poodešel ke stolu. Ihned se ale zase usmál a řekl:
"Víte co? Já to tu radši zabalím a půjdeme do školní tělocvičny, už tam žádná hodina dnes nebude a vy vypadáte jako rozená dračice, vám by moje ordinace rozměrově nestačila."
Eva se nadrženě zachvěla v očekávání příštího a vyrazila poslušně za doktorem k tělocvičně. Když procházeli kolem pánského záchodu, najednou ji doktor zničehonic uchopil za vlasy a bezohledně vtáhl dovnitř až do jedné z kabinek. Eva se nezmohla na žádnou obranu, protože vůbec netušila, o co doktorovi jde. Jeřábek ji strhl na kolena, otevřel víko a silným škubnutím ji strčil hlavu do záchodové mísy. Jednou rukou Evinu hlavu přidržel pod hladinou a druhou zatáhl za splachovací šňůru. Ze sifonu vytekla mohutná porce užitkové vody. Jeřábek vytáhl Evinu hlavu ven. Zmáčená dívka se rozkašlala a všude kolem plivala vodu. Rozmazaný make-up se ji roztékal po obličeji.
"Poslouchej mě dobře, ty štětko," zasyčel ji vztekle doktor Jeřábek do ucha. "Naštěstí pro sebe jsem dobře poznal, že ti ještě není ještě patnáct let a tudíž že té dle zákonů české republiky nesmím osouložit, protože jinak bych šel do kriminálu. Hezky mi teď řekni, jak se jmenuješ a kolik je ti let!"
Eva pochopila, že její lest byla odhalena a že je plně v doktorově moci a tak vyhrkla :
"Eva."
"Eva," usmál se jízlivě doktor. "A jak dál?"
"Kratochvílová," vykašlala že sebe Eva společně s trochou vody.
"Aha, tak to znám tvoje sestry," došlo doktorovi. "Není divu, že jsi tady takhle zmalovaná, když vás vychovává ta vaše dementní babka. Kolik je ti ve skutečnosti let? Dvanáct?"
"Už mi bylo třináct," ohradila se Eva.
"Dobře. Uděláme to takto. Měl bych té nahlásit na policii, do školy, na pojišťovnu a na sociální ústav, aby té odebrali babce že svěření do péče. Protože ale vím, že děti nerady chodí do dětských domovů a v tvém případě by to skrz to zfalšování průkazu pojištěnce byl pravděpodobně rovnou nápravný ústav pro mládež, lidové polepšovna, myslím, že pro tebe bude lepší, když té potrestám sám a ihned. Souhlasíš?"
"Ano, pane doktore."
"Dobrá. Dostaneš tedy v tělocvičně trestný výprask na obnaženou zadnici. Spíše několik výprasku. Nejprve ale umyjí to tvé kurevské zmalování, takže se nadechni, budeme se zase potápět."
Jeřábek počkal, až Evě dojde, co říkal, a pohlavkem ji donutil nadechnout se. Pak ji opět nacpal hlavu do mísy a spláchl. Celou proceduru zopakoval pětkrát, pak byl dívčin obličejík důkladně umýt.

O deset minut později se již Eva nacházela v tělocvičně, přivázaná těsnými provazy za ruce a za kotníky ke švédské bedně. Ležela na břiše s vyšpuleným zadkem, bosá chodidla se dotýkala parket jen špičkami, jak byla natažená. Kromě vyzutých střevíců byla stále ještě oblečená.
Doktor Jeřábek si přitáhl že své ordinace obrovskou bednu a pravil:
"Milá Evo, svou dceru jsem v tvém věku za závazná provinění vyplácel vždy pětadvaceti údery rákoskou na obnaženou zadnici nebo alternativním výpraskem a s tebou tomu bude stejně. Ty ses však dopustila více provinění, proto obdržíš během tohoto víkendu celou sérii výprasku. Protože jsi ještě nikdy v životě nebyla dostatečně trestána, nevíš určitě, jak chutná pětadvacet rákoskou, proto první výprask povedu tímto nástrojem přes tvou obnaženou zadnici. U dalších výprasku si již budeš moci zvolit nástroj i trestanou část tvého těla.
Abychom tedy spočetli, za co dostaneš výprask: První výprask dostaneš za falšování úředních dokladů. Druhý dostaneš za to, že jsi lhala. Třetí za to, žes mě ohrozila trestním stíháním, pokud bych neprohlédl, že ti ještě nebylo patnáct let. Čtvrtý dostaneš za to, že jsi mě navnadila na sex pro celý víkend a pak z toho nic nebylo. Pátý výprask ti udělím za tvou předčasnou sexuální aktivitu, šestý obdržíš za to, že ses zmalovala a navoněla jako děvka. No a konečně sedmý dostaneš za to, že jsi ukradla babičce kabelku, ve které měla občanský průkaz. Takže začínáme pětadvacítkou na holou."
S těmito slovy vyhrnul doktor Jeřábek Evinu sukni a stáhl ji kalhotky ke kotníkům. Prsty pak prozkoumával dívčino bělostné pozadí.
"Bohužel ti musím oznámit, " ozval se po chvilce, " že dostaneš ještě jeden výprask za to, že sis nedokonalé umyla řitní otvor a zůstaly ti tam zbytky fekálií. V gynekologii je hygiena podstatná a já nemohu tolerovat ani takto malou nečistotu. Nuž, abychom tedy začali s mrskáním."
Jeřábek vytáhl že své truhly skoro metr dlouhou pružnou rákosku a bez meškání se postavil za Eviččino napnuté tělo. Rozmáchl se k první rané.
Fíí, dopadla rákoska na dívčinu zadničku. Evou projela nepředstavitelná vlna bolesti od zasažené právě hýždě a vykřikla.
Jeřábek se znovu rozmáchl a prásk. Rákoskou štiplavé dopadla na druhou půlku děvčete.
"Áááá," zařvala Eva.
Doktor opět udeřil, tentokrát vodorovné přes obě půlky.
"Auuuuuuuuuuu ," zakvičela Eva, bezmocně sebou škubaje v provazech. Z oči ji vyhrkly slané slzy.
Doktor chvíli posečkal, než se uklidní. Z předchozí rány na Evině zadku naběhl tenký fialový pruh.
Pak výprask pokračoval. Rychle za sebou dva údery těsně pod zadek, na hořejšek levého stehna.
"Ach, auu," trhla sebou Eva.
A dvakrát na právě stehno.
"Jau, au."
Pak se doktor rozmáchl vší silou a brutální úder dopadl vodorovně přes spodní část zadnice, kousek nad místa, kam zasáhly čtyři předešlé. Mocný úder roztrhl asi na třech místech delikátní pokožku dívčina pozadí a vyrazil z Evina hrdla mohutný řev.
"Aaaaaaaaaaaaaa, jaujaujau, ojoj, ne eeee, " snažila se Eva vyskočit, ale provazy ji to nedovolily.
"Už mě prosím nebijte, " naříkala plačtivě, "to strašně bolí. Už jste mě potrestal dost."
"Kdepak", odmítl doktor, "teprve jsme u osmi, takže zatni zuby a jedeme dál."
Jeřábek viděl, že se na místě předešlé rány objevily krůpěje krve, a tak trochu ubral na síle. Další rány štípaly,ale nezraňovaly.
Švih.
"Au," hekla Eva.
"Devět," počítal doktor.
A další švih.
"Jou, jou," šklebila se dívka v bolestivé grimase.
"Deset."
Mlask, mlask, mlask, přišly další tři rány.
A pak dvě silnější.
"Euuu, ouou, aaaaa," křičela Eva. Pozvolna začínala chápat, o čem výprasky rákoskou jsou. Nepředstavitelná bolest se rozlévala po obou polokoulích jejího dříve bělostného zadku, který byl nyní poset rudými pruhy.
Další rána.
"Jau."
Další.
"Jau."
A další.
"Jauvajs."
Pak přišel brutální šleh přes pravou půlku.
"Jauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu, au, au, au, au ,"skučela Eva. "Už ne, už ne," naříkala.
Doktor neměl slitování.
"A máme tu dvacátou, " rozmáchl se a udeřil znovu přes citlivý hořejšek stehen.
Evě se zatmělo před očima a téměř omdlela. Už ani neměla sílu křičet.
Doktor ji ale rozhodně nešetřil.
Závěrečnou pětici dokončil první exekuci její zadnice tak silné, že ji donutil k vytrvalému bolestnému kvičení. Eviččin zadek byl pokrýt naběhlými pruhy, z nichž asi tři dokonce krvácely. Eva zhroucené spočívala v nepohodlné pozici a tlumené vzlykala. Doktor si raději došel do ordinace pro tampón a kbelík s vodou a krvácející rány ohleduplně ošetřil.
" Tak první výprask si přestala, dám ti hned druhý." pravil. "Chceš zase pětadvacet rákoskou?"
"Ne prosím, rákosku už ne, " vykřikla Eva s hrůzou v zaslzených očích.
"Dobrá, můžeš si tedy vybrat z toho, co tu mám," pohlédl doktor do bedny. "Ekvivalent pro dvacet pět ran rákoskou je šedesát ran řemenem, padesát ran malým bičíkem, třicet devítiocasou kočkou z provázků, dvacet ran bambusovou holí, patnáct karabáčem, dvanáct obuškem a konečně tři rány tímto historickým palcátem."
"Já bych radši ten řemen, tím to nejmíň bolí, "pootočila na něj Eva hlavu.
"Taky jich ale dostaneš šedesát, "řekl doktor Jeřábek. "Jak chceš, druhý výprask tedy bude šedesát ran řemenem."
Vzal řemen a začal nebohou dívku vyplácet. Nebil ji silné a nebýt předešlého výprasku asi by to ani moc nebolelo, ale právě díky předešlému výprasku to byla pro Evu hotová muka. S každým švihancem nadskakovala na špičkách a celé bití proplakala. Aby pochopila, že ji trochu šetřil a i řemenem to může být značně bolestivé, uštědřil ji doktor závěrečné tři švihance plnou silou. Eva křičela a po závěrečné rané se neovládla a počůrala se. Žlutavý proud ji štěkl na kalhotky zaklesnuté pod koleny. Na zadku ji vyvstala tři nachová jelita.
Doktor ji odvázal a otázal se:
"Máš s sebou rezervní kalhotky nebo nějaké jiné oblečení?"
Eva se brečtivě svezla do kleku a zakroutila hlavou, že ne.
"To je vidět, že jsi opravdu pořádně prase a ten osmý výprask za nedostatečnou osobní hygienu si zasloužíš. Zajdu domů a přinesu ti něco po dceři, taky nějaké jídlo a pití. Budeš tu muset zůstat v prochcaných kalhotkách, jestli odtud odejdeš dřív než v neděli po posledním výprasku, máš místo v polepšovně jisté. Večer budeme pokračovat. Chlad si zatím hýždě studenou vodou, mělo by to ulevit bolesti."

Skutečně se večer doktor opět objevil.
"Pane doktore, prosím, já už na zadek opravdu víc nevydržím, " oznamovala mu plačtivě blonďatá Eva.
"Dobrá, nabízím ti tedy čtyřicet ran koncem támhletoho šplhacího lana," ukázal doktor ke stěně.
"Hm," kývla smutné Eva na znamení souhlasu.
"Svlékni se donaha a lehni si břichem na tu lavici pod tím," poručil ji doktor.
"Úplně do nahá?"
"Úplně."
Eva se tedy vysvlékla a položila do předepsané polohy na nízkou lavičku. Doktor musel uznat, že je docela vyvinuta dívka a že jen jeho zlatá intuice mu napověděla, že ji není patnáct a zabránila mu ve spáchání trestného činu. Její zadek byl ovšem hrozivě zmasakrován, doktor se až zarazil. Kdyby k němu do ordinace přišla nějaká žena s něčím takovým, určitě by požadoval přinejmenším kastraci toho, co ji to udělal. Ovšem na druhé straně, trest je trest a jediné takovýto může odvést dívku že scestí, aniž by ji vystavil traumatu odloučení z prostředí, v němž vyrůstala.
Připoutal ji tedy za ruce a za kolena k lavici, uchopil lano a pustil se do díla.
Eva pocítila jiný druh bolesti, mrskání na záda nebylo tak nesnesitelné, ale zase každý úder s ní prudce škubnul. Při jednom se dokonce kousla do jazyka.
"Au."
Švih.
"Au."
Švih.
"Au."
Čtyřicet ran postupně dopadlo na žádá mučené dívky, pak ji doktor odvázal. Žádá ji pálila, ale jinak to nebylo tak hrozně.
"Obleč se, vezmi si tyto kalhotky a najez se. Zkus se do zítřka trochu vyspat, ať jsi při síle pro další výprasky. Jo a nezapomeň se důkladně umýt!"

Evička spala velice špatně. Na břiše natažená na žíněnce, zadek ji ale příšerně svědil a pořád si jej odbíhala chladit, usnula teprve až nad sobotním ránem. Probudil ji doktor Jeřábek.
"Vstávej, čas na rozcvičku. Při ní si ovšem odbudeš svůj čtvrtý trest."
Po krátkém vysvětlení si Eva sundala sukni, postavila se na špičky a nechala si od doktora připoutat ruce ke kruhům visícím že stropu. Doktor vzal že svých věci bič na koně a řekl:
"Tak a teď postřeh!"
Začal ji šlehat po nohách, na lýtka, kolena i stehna. Eva se celkem úspěšně snažila uhýbat, s pištěním tančila po parketu. Slízla sice pár ostrých ran, které ji na nožkách krvavé naběhlý, ale dalo se to vydržet. Po domluvených patnácti ji doktor odvázal. Oddychujíc se mu zhroutila do náruče.
"No jo ale co teď? Ještě čtyři výprasky a zadeček chci dneska nechat na pokoji," uvažoval doktor nahlas.
"Už vím, " napadlo jej, "dala by si slečinka baštonádu?"
"Baštonádu?" zarazila se Eva.
"Ano. Nabízím ti šestnáct ran bambusovou holí přes chodidla. Co ty na to?"
"Naboso?"
"Samozřejmě," přikývl doktor.
"Co se dá dělat." polkla nasucho Eva.
Musela pokleknout na žíněnce s bosýma nohama obracenýma chodidly vzhůru.
Doktor ji tentokrát nepřivazoval. Vzal dutou bambusovou hůl z truhly a potěžkal ji v ruce. Rozmáchl se a...
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu," vyrazila Eva bolestný výkřik, když ji hůl s plesknutím dopadla na levou šlapku. Přepadla hlavou dopředu na žíněnku, schoulila se do klubíčka a začala si třít poraněnou nožičku.
"Tak to ne!" řekl doktor. "Během celého výprasku zůstaneš v předepsané poloze. Za každé další takovéto spadnutí obdržíš jednu ránu navíc. Jasné?"
"Ano, pane doktore," smrkla Evička a zvedla se do vzpřímeného kleku váhavě nastavujíc chodidla k brutálnímu bití. Se stisknutými zuby očekávala další doktorův úder.
Doktor nasměroval ránu na její pravé chodidlo.
"Auuuuuu. Ou, ouououououuu."
A levé.
"Jauuuuuuuuuuuu," řvala Eva zmítajíc se brutální bolesti. Myslela, že se snad posere, ale přesto statečně zůstávala v poloze.
Doktor systematicky střídal obě její chodidla a tělocvičnou se rozléhal srdceryvný řev bitého děvčete:
"Néééééé, jauuuuuuuu, aaaaaaaaaaaa, to bolííííííííííííí," kvičela Eva. Na chodidlech ji nabíhaly masivní modřiny.
"A šestnáct!" uštědřil doktor závěrečný úder. Dívka padla na břicho a usedavě se rozplakala.
Doktor usoudil, že bude nejlepší dát ji pár hodin pokoj, a tak nahlas přislíbil odpolední pokračování a odešel domů na oběd.
Eva zjistila, že nemůže vůbec chodit, napuchlé šlapky ji způsobovaly neuvěřitelnou bolest, jakmile se jich dotkla být jen rukou. Na toaletu se musela doslova doplazit, pak už radši jen ležela na žíněnce a s obavami čekala na odpolední doktorův příchod.

Odpoledne trestáni pokračovalo. Doktorovi totiž před domem rostly kopřivy, a tak jich natrhal s sebou celou kytici, aby si Eva "užila" zase něco trochu jiného.
Musela si svléknout bolerko, takže byla od pasu nahoru zcela nahá a doktor ji připoutal zády k žebřinám za ruce natažené nad hlavu.
"Máš hezké tělo," poznamenal a začal ji pleskat čerstvými kopřivami přes její mladičká ňadra.
Zpočátku to jen trochu pálilo, pak se však pálení začalo stávat nesnesitelným. Minulé výprasky ji sice naučily kontrolovat se, takže teď statečně nevydala že sebe ani hlásku, ale po sedmdesáti šlezích měla kozičky v jednom ohni.
Doktor sledoval, jak ji jeden po druhém vyskakují na prsou pupínky a jak ve snaze ulevit si od bolesti prudce otáčí hlavu i tělo že strany na stranu. Přišlo mu to velmi erotické. Velmi!
"Rychle mě odvažte," žadonila Eva, "pálí to, musím se rychle zchladit, aaa, aach, jouvejs,.."
Doktor ji vyhověl a Eva se chtěla rozběhnout do sprch, ale upadla skrz nesnesitelnou bolest ve zbitých chodidlech.
"Jej," vykřikla a pleskla sebou na parkety. Dopadla přímo na že včerejška zmalovaný zadek.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu," zařvala a rozbulela se. Obětavý doktor ji však sám odnesl do šatny, pomohl ji s odstrojením, uložil do sprchy a pustil vodu.
Evě se konečně ulevilo, ale vyrážka ji z prsíček a hrudníku nezmizela a celá oblast byla nadále mimořádně citlivá.
"Držíš se dobře," pochválil ji doktor, když se ustrojila. Místo bolerka si ale musela půjčit volnou bleděmodrou halenku po doktorově dceři, protože na prsou nemohla snést žádný těsnější dotek.
"Už zbývají jen dva výprasky," řekl doktor, "myslím, že je necháme až na zítřek."
Eva si dodala odvahy a zeptala se:
"Nešlo by to ještě dneska? Ať už to mám za sebou!"
"Jak chceš. Ale kam chceš obdržet další výprask a jakým nástrojem?"
"Nevím, mě už všechno strašně bolí," rozplakala se.
"No tak, nebreč. Nebudu té bít přes nic, přes co jsem té už bil. Myslím, že jsi ještě nedostala přes břicho!"
"Přes břicho?" podivila se dívka.
"Navrhují šest ran obuškem přes břicho," potvrdil doktor. "šest ran ti ani nepřijde, i když to ovšem bolí jako čert. Myslím si, že třeba patnáct rákoskou by bylo daleko horších!"
Eva s váháním souhlasila a nechala se doktorem vysadit na stůl pro přeskok. S bolestnou grimasou se uložila na žádá, hlavně zadek ji neuvěřitelně bolel a vyhrnula si halenku k prsům. Doktor ji uvázal za kotníky a donutil dát ruce široce od těla. Pak ji přivázal zápěstí k nohám stolu. Z bedny vytáhl policejní obušek, se kterým dříve zasahoval jeho bratr na Národní třídě.
A surové mlasknul děvče přes pupík.
Hned první rána vyrazila Evě dech, takže nemohla pořádně křičet. Vydávala pouze nelidské skřeky, zatímco ji doktor bestiálně mlátil přes bříško. Po šesté rané začala zvracet. Doktor ji okamžitě odvázal a sklonil hlavu že stolu. Poznal, že to trochu přehnal. Dívka byla v agónii a na břiše ji vyvstala hrozivá krvavá jelita.
Jeřábek dlouho pozorně zkoumal, jestli nemá nějaké vnitřní zranění, což naštěstí nakonec vyloučil. Uložil tedy chvějící se děvče na žíněnku na bok, přikryl dekou a téměř až do půlnoci ji utěšoval hlazením jejich dlouhých blonďatých vlásku. Mezitím pochopitelně uklidil její zvratky z podlahy.

V neděli přišel doktor Jeřábek až před polednem. Eva byla uslzená, ale vypadala v optimistické náladě, že už se to blíží ke konci.
"Podívejte na moje bříško," řekla mu a rozepla si dole halenku. Jedna velká modřina.
"Promiň," omlouval se soucitně.
"Ale už mě nemáte přes co bít! Všechno mám rozsekané do krve!"
"Všechno ne." oznámil ji doktor. "Zbývá totiž to hlavní. Do této situace té dostala tvá chlípnost a proto musíš dostat jeden výprask mezi nohy. Přes přirození."
"Cože?" hekla nevěřícně.
"Ano. Pět ran tímto karabáčem z hroší kůže mezi nohy!"
Za chvíli už Eva svlečená od pasu dolů visela široce roztažená za ruce a nohy na bradlech, levé končetiny přivázaný k opačné žerdi než právě. Její nachové zbarvený zadek se pohupoval těsně nad parketami.
Doktor se rozpřáhl a švihl dívku přes levou slabinu.
"Ouuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu," zařvala nepředstavitelnou bolesti.
A přes vnitřek pravého stehna.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu," ječela mučena dívka. Na okrajích roztržené kůže se objevila krev.
A pak ji doktor udeřil přes rodidla.
"Aaaaaaaaííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí," zmítala sebou bezmocně. Měla pocit jako by ji síla úderů roztrhla kundičku na dvě části.
A další rána mezi stehna.
"Jaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa," pištěla nebohá Evička.
No a závěrečný úder série výprasku byl veden maximální totální silou. Po dopadu karabáče doslova vystříkla z jejího ohanbí sprška krve.
"Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuuuu," v úplné agónii Eva opět neudržela močový měchýř a teplé chcanky ji ihned začaly pálit na čerstvých krvácejících ranách.

Ještě dodám, jak to všechno dopadlo.
K večeru se Eva doplazila domů. Nechutné zakrvácené cizí kalhotky později babičce vysvětlila tím, že dostala silnou menstruaci. Naivní babička ji uvěřila. Gynekolog Jeřábek dodržel své slovo a nikomu nic neoznámil.
Eva byla dokonale vyléčena z předčasné chutí po sexu a přestala s pravidelnou masturbaci. Ostatně prvních pár měsíců byla řada, že se aspoň s námahou vyčurá, stopy po karabáči vydržely opravdu velmi dlouho. Kluka si našla raději až v sedmnácti letech, aby vše bylo zákonné bez jakýchkoliv pochybnosti. Narozdíl od svých "neléčených" sester nevedla promiskuitní život a šťastně založila rodinu.
Také doktor Jeřábek byl prožitým víkendem velmi ovlivněn. Poznal, že jej udělování výprasku značným způsobem vzrušuje. Rozhodl se proto zanechat své gynekologické praxe a založil soukromý převýchovný ústav. Měl spoustu klientů a klientek.
Jednou k němu přišla matka s asi dvanáctiletou dcerou.
"Maruška si po večerech v postýlce honí kočičku," oznámila matka. "Chtěla bych pro ní zaplatit něco velmi speciálního."
Doktor měl pocit, že ty dvě odkudsi zná. Nemohl se však rozpomenout.
"Neznámé se odněkud?" otázal se rozpačitě.
"Ano," odpověděla žena. "Za svobodná jsem se jmenovala Kratochvílová. Eva. Já vás strašně nenáviděla za to, co jste mi udělal, pane doktore. Ale později jsem pochopila, že jediné pořádný výprask může z děvčete na scestí udělat kultivovanou mladou dámu. Chtěla bych vám moc a moc za sebe poděkovat, pane doktore."
"Potěšení bylo na mě straně," pousmál se doktor. "A abych nezapomněl, pro dcerku to máte kompletně zdarma!"

Konec